Potřebuje společnost důchodce nebo ne?

Úvaha s příkladem o tom, zdali jsou důchodci ve společnosti potřební. Článek je určen těm, kterým se chce nejen číst, ale také i trochu přemýšlet.

Možná, že vás někdy napadla otázka, jak by se těm mladším lidem žilo, těm, co ještě pracují, kdyby nebylo žádného důchodce. O co by se vám lépe žilo, kdybyste si nemuseli odvádět docela velké částky na sociální zabezpečení a daně by byly nižší, protože část důchodů se platí z daní. Zkusme se proto na to podívat podrobněji. Bude to trochu nepřesné a s různými otazníky, ale tak to bývá, když se pracuje s přibližnými daty. Ono se do takových analýz nechce ani zkušeným profesionálům, protože to přesně vypočítat nelze, jen přibližně. Popsat vše podstatné a pokusit se to vysvětlit všem, kteří se k takovému článku dostanou, není vůbec jednoduché.  

Aby se to lépe počítalo, budu vycházet z těchto předpokladů, které ale docela odpovídají realitě.

- lidé se v průměru dožijí 80 let, do důchodu odcházejí ve věku 60 let,

- lidé pracují od 20 do 60 let,

- průměrný čistý příjem pracujících je dvakrát vyšší než příjem důchodce.

Co nám z toho vyplývá? Že příjmy obyvatelstva budou každý měsíc 80:20 ve prospěch pracujících.

To je první důležitý závěr se kterým budeme pracovat.

Nyní si vezmeme oficiální data ze statistiky, konkrétně spotřební koš na rok 2022 pro Českou republiku. Tam se uvádí, že byla osobní  spotřeba v celé společnosti následující:

- potraviny a nealkoholické nápoje …………………  18 %,

- alkoholické nápoje a tabák  ………………………… 8 %,

- bydlení, voda, energie, paliva ……………………….25 %,

- zdraví ………………………………………………      3 %,

- provoz osobními auty ……………………………       5 %,

- dopravní služby ……………………………………… 1 %,

- pošty a telekomunikace ……………………………..  3 %,

- vzdělávání  …………………………………………      1 %

Celkem        …………………………………………   64 %

Toto bude první skupina nákladů, kterou bychom mohli označit jako náklady nevyhnutelné nebo také opakující se. Označíme si je jako N1.

Druhou skupinu budou představovat náklady zbývající , které se uspokojují až druhotně, to je tehdy, pokud nám na ně zůstanou peníze.

- odívání a obuv …………………………………………… 4 %,

- bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy …........ 7 %,

- nákup osobní automobilů ……………………………… 4 %,

- rekreace a kultura ……………………………………     9 %,

- stravování a ubytování ……………………………………6 %,

- ostatní zboží a služby …………………………………   6 %.

Celkem      ………………………………………………   36 %

Označíme si je jako N2.     

Rozdíl mezi náklady N1 a N2 je nejen v tom, jak často se realizují, ale především v tom, kde se dané zboží nebo služba vyrobí. Pro naši potřebu budeme předpokládat, že zboží a služby z N1 jsou výsledkem práce firem a lidí v Česku (zboží a služby krátkodobé spotřeby), zatímco u N2 to bude napůl. (Kupujeme jak auta naše, tak i zahraniční, pro elektro výrobky to platí taktéž, dovolenou si užíváme tu i v zahraničí atd.)  

Nyní máme výchozí údaje.

Případ  1.  Pro první situaci, to je současný stav společnosti platí:

Je 2,5 milionu důchodců (D), 5 milionu zaměstnaných (Z) a 2,5 milionu předškoláků a školáku (Š). Důchodci tím, že mají nízké příjmy a nižší nároky na nákupy luxusnějšího zboží, budou utrácet jen za N1, zatímco zaměstnanci budou jak pro sebe, tak i pro děti kupovat jak N1, tak i N2. Výsledek bude potom takový:

(D) investují do N1 20 %, (Z) investují do N1 44 % (musí financovat i děti) a zbytek 36 % uhradí za nákupy N2. To dělá celkem 80 %. Tím z 18 % podpoří náklady, které vznikly v zahraničí, které se ale musí vykompenzovat vývozem alespoň ve stejné výši.

Případ 2. Pro případ, že by nebylo žádného důchodce:

Už samotná představa, že by zde žilo místo současných 10 milionů jen 7,5 milionů občanů, působí děsivě. Struktura výroby se zde nemění, jen se změní struktura spotřeby.

(D) neutratí nic, protože nejsou, (Z) zaplatí za N1 zase jen těch 44 (více nesní ani nevypijí), které jim dříve stačily a zbytek 56 uhradí za N2 (20 - peníze důchodců by zůstaly jim). Za takové spotřeby zaměstnanců by se polovina, to je 28 jednotek mělo dovést ze zahraniční. Tím by se dovoz (N2) zvýšil z původních 18 na nových 28 procent. Rozumím, složité, proto rekapitulace.

Důchodci by neměli žádnou spotřebu, proto N1 = -20 tuzemské výroby a služeb, zaměstnanci by měli spotřebu o 20 vyšší, ale kupovali by jen N2, což by bylo zboží a služby luxusní a to by se skládalo z 10 z tuzemska a 10 z dovozu. Z rozdílů naší výroby vyplývá, že by se spotřeba zboží a služeb vyrobených v ČR snížil o 10 %. Protože produkce jde ruku v ruce se zaměstnaností, zvýšila by se nezaměstnanost o 10 % a představovala by potom nových 13 % (3 současné a 10 nových). A to už by bylo docela hodně vysoké číslo, se kterým bychom se dost těžko vypořádávali. Také se výrazně snížila spotřeba nákupů N1 – běžného zboží a služeb a to z původních 64 na 44, což je velký skok a mohlo by se to vykompenzovat jen vývozem.

Teď si myslím, že z toho máte už v hlavě guláš. Ono to totiž chce si sednout a trochu nakreslit a propočítat na papíře. Není na tom ale nic složitého.

Případ 3 by mohl být takový. Co by se stalo, kdyby se odcházelo do důchodu v 50ti letech? I bez papíru a pera přijdete k závěru, že by chyběla až jedna čtvrtina pracovní síly, což by vedlo k obrovské inflaci a uzavírání výroby.

Případ 4 by mohl být jiný extrém. Odchod do důchodu by byl až v 70ti letech. Měl by se zvýšit počet osob v zaměstnání až o 25 % proti dnešku (teoreticky, protože by polovina šedesátníků a starších marodovala). Pokud by tomu tak bylo, zřejmě by se poptávka po N1 nezměnila (více toho nesníme, nevypijeme ani neprotopíme), takže by se výroba a služby musely přeorientovat daleko více na výrobu N2, to je až o 25 % z celkové produkce.  Jak celou nadprodukci realizovat, to by byla otázka.

Závěr je proto jasný, důchodce potřebujeme a potřebujeme, aby jich bylo docela dost, aby měl kdo spotřebovávat naši běžnou produkci.