Možná se jednou i u nás budou vyhodnocovat nejkrásnější nádraží. Já jsem jedno takové objevil nedaleko Brna.
Asi před týdnem jsem se náhodně objevil v obci Klobouky u Brna. A protože jsem zároveň i turista, řekl jsem si, že se podívám po místech, na která jsem si vzdáleně vzpomínal. Je to více jak 50 let, co jsme jezdívali vlakem z Čejče do Želetic k rodině. Byla to taková motorová lokálka, která jela docela pomalu, člověk mohl cestou pomalu sbírat květiny. Nádraží Klobouky je takový nádraží-pytel, vjede se tam jen jednou stranou a stejnou stranou se zase vyjíždí. Pamatuji si, že to bylo takové romantické nádraží, někam se pomalu nasunout a za pár minut vyjet stejným směrem. Lidé tam s nastupováním moc nespěchali, protože vždy chvíli trvalo, než se vše připravilo k výjezdu z pytle tak, abychom se nevraceli po stejné koleji. Já jsem si tyto okamžiky nedávno vybavil, a tak, když jsem měl možnost se do těchto míst znovu podívat, využil jsem toho. Zjistil jsem, že vlak tam nejezdí už minimálně 20 let a nádraží není dokonce ani přístupné od cesty, ale dostanete se tam jen po kolejích od silnice jako mašinka. Ušel jsem proto těch potřebných 300 m a já zíral. Objevil jsem nádraží jako lusk. Tři řady kolejí a žádná travička. Nádražní budova - krásná a čistá jakoby ji včera vymalovali. Na zemi žádný papír, nedopalek ani jiné smetí. Označení Klobouky u Brna - jakoby ho tam včera namontovali. No prostě nádhera. V místnosti náčelníka stanice bydlí nějaká rodina a z čekárny je asi obývák. Jediné, co na tom nádraží chybělo - nějaký vagónek nebo lokomotiva. Šel jsem se tam původně podívat jen ze sentimentu, abych si oživil vzpomínky na mládí, ale odcházel jsem překvapen tím, co se dá zachránit, když se někam nepustí lidé a někdo si takového místa váží. Díky vám Kloboučané za pěkný zážitek.
