Článek věnuji všem těm, kteří chodí do práce a každou směnu vykonávají krátké opakující se operace, které jim po letech způsobují zdravotní nebo psychické problémy.
Ležím na posteli a koukám na hodiny zavěšené na stěně. Tam obíhá stále dokola vteřinová ručička, která každou minutu oběhne jednou dokola. Trochu ji lituji, ale pak si uvědomuji, že je to jen stroj, kterému to nevadí. Horší je to ale s lidmi, kteří jsou nuceni opakovaně dělat stejnou práci.
Tento článek by si měli přečíst hlavně poslanci, lékaři a psychologové, aby věděli, co může způsobit mnohé lidské problémy. Sám jsem manuelně pracoval ve dvou firmách, kde jsem opakovaně dělal krátké operace. V první firmě se pracovalo osm hodin denně a norma byla 1400 kusů za 7 a půl hodiny. Ve druhé firmě byla norma 1900 kusů za 12 hodin. Tam se nepřerušovalo, tam za vás musel někdo zaskočit. V prvním případě se jednalo o montáž 3,1 kusu za minutu, v druhém o výrobu 2,6 kusu za minutu. Dalo by se tedy říci, že se každých 20 vteřin opakuje stejná operace a to děláte celou směnu. Pokud jste viděli film s Charlesem Chaplinem Moderní doba, tak si tam vybavíte snímek, kdy on opakovaně dotahuje šrouby na nějakém páse. A když to dělá delší dobu, tam mu z toho blbne, stejné pohyby dělá potom i po pracovní době. A na tento společenský problém poukázal už před sto lety právě tento komik v tomto filmu. Tušil, co některé z nás čeká.
Pokud během tří dnů odpracujete tři denní nebo noční dvanáctky a jste z toho jak po fyzické, tak především po psychické stránce vyčerpaný, tak jen samotná představa, že za pár dnů se stejný proces bude opakovat a vy to budete muset vydržet ještě několik let, vám musí způsobovat psychický problém. Jak se z toho nezbláznit?
Bohužel na všechno ještě dnes nemáme stroje, takže mnohé operace ještě musí dělat člověk. Přemýšlel jsem, co by mohl člověk opakovaně zvládat dlouhodobě a závěr je, že by to měly být operace, které trvají alespoň jednu minutu a více. Při sedmi a půl hodinové pracovní době by se jednalo o horní hranici 450 kusů za směnu. No jo, ale jak z toho teď vybruslit, když jsou a budou i kratší operace. V takovém případě by:
1. délka jedné pracovní směny měla být max. 8 hodin,
2. by pracovníci neměli pracovat stále na stejném pracovišti, ale měli by pracoviště střídat,
3. po dvou hodinách dělat krátké pětiminutové přestávky.
Co bych tedy navrhoval. Tak, jak jsou mnohé věci uzákoněny Zákoníkem práce, doporučil bych, aby se uzákonilo, že:
- Ve firmě, kde ve výrobě 20 a více procent operací je kratších jak jedna minuta, by měla být maximálně osmihodinová pracovní směna.
Doporučil bych, aby menežeři nenechávali pracovníky na stejných pracovištích, ale aby je točili na vícero pracovištích, i když to možná půjde na úkor množství a kvality práce.
Vzhledem k tomu, že jsem stále ještě v kontaktu s některými bývalými spoluzaměstnanci, tak vím, že by se to těmto firmám vyplatilo, protože v současné době je v těchto firmách velká fluktuace, mají stále nedostatek montážníků, který je mimo jiné způsoben i tím, že hodně lidí marodí pro skutečnou fyzickou vyčerpanost nebo si léčí určité psychické problémy jako důsledky z práce. Ti, co ještě vydrželi, uvažují o předčasném odchodu do důchodu nebo změně zaměstnání. Nestálo by proto menežmentu takových firem nad tímto trochu popřemýšlet, aby zjistili, co je pro ně efektivnější z dlouhodobého pohledu a nehledat jen okamžité výsledky?
