Co by dnešnímu světu řekl Karel Marx, kdyby viděl, kam se posunul svět a tomu odpovídající společenské vztahy?
Marx ve svém základním díle Kapitál popsal, jak to v hospodářství funguje a kdo z toho získává nejvíce. Část nadprodukce - nadhodnotu, kterou vytvoří dělník, si nakonec ponechává kapitalista, což považoval za nespravedlivé. Jeho dílo vyšlo někdy v polovině 19. století a zdálo se, že vystihovalo realitu. Z dnešních zkušeností víme, že to byla jen částečná pravda, protože i přes maximální snahu výrobců, dobrého a kvalitního zboží bylo na trhu málo, takže i při vyšší mzdě by se na všechny stejně nedostalo. A tak ve většině rodin radost z něčeho nového nastala jen tak třikrát do roka a to o svátcích vánočních a velikonočních a při narozeninách, kdy se koupilo něco dražšího. Tak se v minulosti dokázali lidé radovat z dárků, zatímco dnes tomu už tak není. To si dnes většina lidí ani neumí představit, že by si něco běžného nemohla koupit hned dnes nebo zítra. Lidé už mají skoro všechno, ale chtěli by více, ale neví co. V době, kdy Marx psal své dílo, to je v době rozvíjejícího se kapitalismu, bylo dobře, že si kapitalisté ponechávali část vytvořené nadhodnoty, protože tak získávali potřebné zdroje na financování dalších investic. Bez dalších a hlavně velkých investic by se společnost dopředu nepohnula. Pokud by se v té době realizovaly Marxovy myšlenky, společnost by stagnovala.
Přesuňme se ale na začátek 21. století a podívejme se, kam se až posunul vývoj ve společnosti. Velký počet obyvatel vyspělých zemí si v krátké době pořídí do domácnosti téměř vše, co potřebuje a pak si už jen užívá a splácí půjčky. Socialismus ze světa téměř vymizel, pro kapitalismus, pro který platí vlastnictví značného množství peněz potřebných pro další investice, je pomalu nahrazován něčím, kde kapitál hraje minimální úlohu. Stačí na stole jedna malá černá nebo šedá chytrá krabička s pamětí, dobré nápady a můžete být úspěšný a bohatý. A to je práce. Ve společnosti tak začínají nabývat značného významu zástupci chytrých mozků, kteří cosi tvoří za použití minimálního vkladu – kapitálu. Společnost se tak pomalu přesouvá ze společnosti kapitalistické do chytromozkové, co ale nezní příliš česky, takže ji nazveme společností intelektuální. Marx sice viděl, že kapitalista dává dělníkovi práci a za to mzdu a ta mu má sloužit k uživení rodiny, ale viděl hlavně důsledky tohoto vztahu – vykořisťování a přisvojování si části příjmu. A co se začíná dít o 150 let později nyní v začínající době intelektuální? Přichází k určitému vykořisťování člověka člověkem, ale v jiné podobě. Lidé ze svých nadbytečných příjmů zkupují majetky – pozemky a byty, a to ne za účelem vytváření dalšího nového bohatství společnosti, ale jen za účelem pronajímání jiným osobám. A na rozdíl od minulosti se tu teprve nyní bude vytvářet skupina bohatých osob, která si bude přisvojovat část někým vytvořené nadhodnoty sama pro sebe a to bez dalších cílů. Těm bohatým to téměř nepomůže ke zvýšení životní úrovně, zatímco ti chudší budou dosti strádat. Dá se tomu zabránit? Dá, ale jen s určitými společenskými zásahy, které vyvolají další společenské napětí nebo dokonce i nepokoje. Důsledky se ale mohou projevit brzy. Když časem část lidí přestane pracovat a omezí své příjmy jen na pronájem, budou sem muset přijít jiní, chudobní a z jiných zemí. A budeme tomu rádi nebo budeme nespokojeni, když už nyní se nám pětiprocentní přistěhovalectví zdá vysoké a mnozí jsou z toho zděšeni? Budoucnost proto vidím v hledání kompromisu mezi bohatstvím a chudobou a dobrem a zlem.
Chtěl jsem tímto článkem říci. Doby byly divné a těžké vždy, proto se hledala nějaká východiska. Karel Marx měl tehdy pravdu, ale jen částečnou, svět se v jeho době jinak vyvíjet nemohl. Kdyby žil dnes, asi by se také podivoval nad tím zvláštním přemísťováním peněz od jedněch k druhým. Ani dnes by se mu to nelíbilo a hledal by řešení, což není vůbec jednoduché. Ani já politikům tuto situaci vůbec nezávidím.
