Zjistil jsem, že je docela zajímavé psát miniblogy, protože jsou krátké, jasné, zpravidla potěší a nikomu neublíží.
Fotbaloví fanoušci se teď chystají na svůj vrchol – Mistrovství světa, ale mně dost často vrtá v hlavě to, proč se hrají takové zdlouhavé a málo záživné kvalifikace. Takže když už se vymyslela ta Liga národů a je docela zajímavá, proč to zároveň nespojit s kvalifikací na Mistrovství Evropy. Takže moje představa je docela jednoduchá. Liga národů má 3 velké podskupiny A,B,C a v každé hrají vždy 4 mužstva ve 4 skupinách. V nejnižší části D hraje jen 7 mužstev ve dvou skupinách, to jen tak pro doplnění. Z toho tedy vyplývá, že v Evropě je 55 států plus Vatikán. Celou kvalifikaci bych vyřešil následovně. Rozlosoval bych Ligu národů a předpokládal bych, že z nejsilnější skupiny A by postoupilo všech 16 mužstev a ze skupiny B vždy dva nejlepší celky, to je 8 mužstev. Tak bychom dostali 24 mužstev. A aby to bylo napínavější, o něco se hrálo a aby i mužstva z 3 skupiny měla možnost se kvalifikovat na ME, tak by bylo ještě závěrečně dvojkolo kvalifikace, kde by se utkaly čtvrtý ze skupiny A se třetím ze skupiny B a druhý ze skupiny B s prvním ze skupiny C. Vítězové by tak postoupili na ME. Odehrálo by se tak jen 6 nebo 8 kvalifikačních zápasů a všechny by byly zajímavé, přitom by nemusela hrát Anglie se San Marinem nebo Itálie s Andorou. Docela jednoduché řešení, nemyslíte?
