V „odpovědi prezidenta republiky Ústavnímu soudu ohledně Lisabonské smlouvy“ z 5. 6. 2008 (zveřejněné na osobních stránkách Václava Klause) lze nesouhlasit se spoustou věcí. Ale za pozornost stojí fakt, že jeden z argumentů stojí na prokazatelně nesprávném tvrzení.
V bodě 4.5 této odpovědi se dočteme: „Až dosud byla veškerá rozhodnutí Evropské Unie činěna Radou EU, resp. Evropskou radou, nebo od nich byla odvozena (...). Členy Rady EU a Evropské rady jsou členské státy a výsledek jejich činnosti tedy dosud je pouhým součtem vůle členských států. Nyní však má vzniknout zcela nová funkce předsedy Evropské rady. Z Lisabonské smlouvy přitom není zcela jasné, ale lze dovodit, že i on bude mít hlasovací právo v Evropské radě.10) To pak bude znamenat, že vůle Evropské unie už nebude pouhým součtem vůlí členských států, ale součtem vůlí členských států a fyzické osoby, která bude v té chvíli zastávat funkci předsedy Evropské rady. Tato osoba tak bude mít fakticky právo veta, bude-li Evropská rada rozhodovat konsensem.“ A pod čarou je tato poznámka: „10) Čl. 9b Smlouvy o Evropské Unii (...) - podle jeho odst. 2 je předseda členem Evropské rady, zatímco Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku se jejího jednání pouze účastní, a contrario tedy členem není; žádné ustanovení Lisabonské smlouvy pak nezakazuje předsedovi jakožto členovi Evropské rady v ní hlasovat.“
Tento bod usvědčuje svého autora z hrubé neznalosti a to hned dvakrát:
1. Především: Lisabonská smlouva ve svém článku 235 – § 1 – odst. 2 jasně říká: “Pokud Evropská rada rozhoduje hlasováním, její předseda a předseda Komise se jej neúčastní.“ Takže argument odstavce 4.5 prezidentova stanoviska je objektivně chybný.
2. Všichni moji studenti 1. ročníku vědí (tedy doufám...), že členem Evropské rady je i předseda Evropské komise. A bylo tomu tak již v roce 2004, kdy jsme do EU vstupovali. Takže problém se suverenitou, který zde prezident objevil (tedy že „vůle Evropské unie už [není] pouhým součtem vůlí členských států“, neboť v Evropské radě nesedí pouze zástupci členských států), není žádnou lisabonskou novinkou – a není proto ani argumentem pro odmítnutí Lisabonské smlouvy.
Použití tohoto falešného argumentu obnažuje slabost prezidentské argumentace proti Lisabonu: nejenže je v tomto případě věcně chybná, ale především se omezuje na účelové vydávání vybraných bodů Lisabonské smlouvy za revoluční novinky, zásadním způsobem proměňující EU oproti dnešnímu stavu. Lisabon však je v naprosté kontinuitě s dosavadním vývojem unie a žádné revoluční změny nezavádí.
Bod 4.5 prezidentovy odpovědi nám také sděluje, že lidé, kteří se na Hradě zabývají evropskými záležitostmi, jsou v lepším případě nekompetentní, v horším se neštítí účelově používat nepravdivé argumenty. V obou případech platí, že by Václav Klaus měl vyhodit své právní experty na EU...
