Nechci stávkovat jsem zločinec?

Nechci stávkovat jsem zločinec?
Stávka je zákonný právem všech občanů České republiky. Nemusíme s ní souhlasit a podporovat ji, ale splněním zákonných podmínek je legálním činem. Bohužel vyjadřováni některých odborářů a stávkujících na adresu zaměstnanců, kteří se k stávkujícím nepřidali, ve mně moc sympatii k odborům neposiluje.
Právě jsem například na ČT24 shlédl reportáž v niž označila olomoucká odborářka nestávkující zaměstnance za stávkokazy. Její projev mi připomněl jak se k nepodporujícím silám stavějí totalitně smýšlející lidé. Jsou pro ně nepřáteli, kazisvěty (nebo stávkokazy). Tento slovník je podobný slovníku pravicových i levicových extremistů. Jistě pokud by nestávkující zaměstnanci nějak stávku poškozovali, ale tím, že se k ni nepřipojili? Je to jejich právo, stejně jako právo stávkovat.
Bohužel nenávist některých stávkujících k těm nestávkujícím, je nebezpečným důkazem radikalizace české společnosti. Také se mi nelíbí současný stav české společnosti a způsob vládnutí dnešní vlády, která místo skutečného řešení problému se věnuje spíše „lidové“ válce o moc a to kdo koho s kým nahrával. Ale více nechuti ve mně vyvolává stále více chováni odborů a jejich podporovatelů z řad ČSSD.
Například se málo hovoří o tom, že díky politice odborů dochází v ČR k vytváření dvou tříd pracujících. Ti „vyvolení“ vesměs členové odborů, jejich přátelé a rodinní příslušníci, se stávají kmenovými zaměstnanci spousty firem. Proti nim stoji agenturní zaměstnanci, kteří jsou do firem příjímání za mnohem horší podmínek, kdy nepatří mezi vyvolené jako odboráři, a také soukromí živnostníci.
Cely tento stav je výsledkem snahy české levice a pravice o zachováni tržních mechanizmů, ale zároveň uspokojení zájmu odborů. Výsledkem je skutečnost, že odbory jsou příčinou skutečné třídní nerovnosti a elitářství mezi zaměstnanci v českých podnicích a firmách.
Dalším faktorem je také fakt, že většina odborářů pochází ze stáních, polostátních a velkých podniků. Výsledky jejich „úspěchu“ tedy dávají výhody jen části českých zaměstnanců a naopak ti další, zaměstnáni v středních a malých soukromých firmách, budou znevýhodněné. Odbory tvrdí, že bojuji za lepší podmínky a ohodnocení zaměstnanců. Bohužel je mi líto, že většina slušných politiku je buď podporuje nebo mlčí a neodpovídá jim, za tuto evidentní lež. Odbory totiž bojuji jen za výhody svých členů a na ně propojených lidí.
Z dalších zaměstnanců se stávají vlastně „otroci“ kteří budou na výhody odborářů dřít ať již formou zvýšení daní, cen nebo zaměstnáním přes pracovní agentury. Naše zemně potřebuje reformu společnosti a státu, ale právě odbory jsou součásti té zkorumpované a neefektivně fungující části naši společnosti a to je třeba konečně říci veřejné. Vlastně pardon, odbory pracuji velmi efektivně v prosazování svých zájmu a výhod pro své lidi.
Za mě, a další pracovníky v soukromém sektoru, odboráři nestávkujete. Naopak v případě vašeho úspěchu budu jedním z desítek tisíc lidí, kteří budou trestáni za to aby jste se vy odboráři měli lépe. Jsem zvědav kolik výhružek mi za svobodu názoru přijde, stejně jako ostravským zaměstnancům dopravního podniku, kteří se nepřipojili ke stávce a bylo jim vyhrožováni jako stávkokazům.

Právě jsem například na ČT24 shlédl reportáž v niž označila olomoucká odborářka nestávkující zaměstnance za stávkokazy. Její projev mi připomněl jak se k nepodporujícím silám stavějí totalitně smýšlející lidé. Jsou pro ně nepřáteli, kazisvěty (nebo stávkokazy). Tento slovník je podobný slovníku pravicových i levicových extremistů. Jistě pokud by nestávkující zaměstnanci nějak stávku poškozovali, ale tím, že se k ni nepřipojili? Je to jejich právo, stejně jako právo stávkovat.

Bohužel nenávist některých stávkujících k těm nestávkujícím, je nebezpečným důkazem radikalizace české společnosti. Také se mi nelíbí současný stav české společnosti a způsob vládnutí dnešní vlády, která místo skutečného řešení problému se věnuje spíše „lidové“ válce o moc a to kdo koho s kým nahrával. Ale více nechuti ve mně vyvolává stále více chováni odborů a jejich podporovatelů z řad ČSSD.

Například se málo hovoří o tom, že díky politice odborů dochází v ČR k vytváření dvou tříd pracujících. Ti „vyvolení“ vesměs členové odborů, jejich přátelé a rodinní příslušníci, se stávají kmenovými zaměstnanci spousty firem. Proti nim stoji agenturní zaměstnanci, kteří jsou do firem příjímání za mnohem horší podmínek, kdy nepatří mezi vyvolené jako odboráři, a také soukromí živnostníci.

Cely tento stav je výsledkem snahy české levice a pravice o zachováni tržních mechanizmů, ale zároveň uspokojení zájmu odborů. Výsledkem je skutečnost, že odbory jsou příčinou skutečné třídní nerovnosti a elitářství mezi zaměstnanci v českých podnicích a firmách.

Dalším faktorem je také fakt, že většina odborářů pochází ze stáních, polostátních a velkých podniků. Výsledky jejich „úspěchu“ tedy dávají výhody jen části českých zaměstnanců a naopak ti další, zaměstnáni v středních a malých soukromých firmách, budou znevýhodněné. Odbory tvrdí, že bojuji za lepší podmínky a ohodnocení zaměstnanců. Bohužel je mi líto, že většina slušných politiku je buď podporuje nebo mlčí a neodpovídá jim, za tuto evidentní lež. Odbory totiž bojuji jen za výhody svých členů a na ně propojených lidí.

Z dalších zaměstnanců se stávají vlastně „otroci“ kteří budou na výhody odborářů dřít ať již formou zvýšení daní, cen nebo zaměstnáním přes pracovní agentury. Naše zemně potřebuje reformu společnosti a státu, ale právě odbory jsou součásti té zkorumpované a neefektivně fungující části naši společnosti a to je třeba konečně říci veřejné. Vlastně pardon, odbory pracuji velmi efektivně v prosazování svých zájmu a výhod pro své lidi.

Za mě, a další pracovníky v soukromém sektoru, odboráři nestávkujete. Naopak v případě vašeho úspěchu budu jedním z desítek tisíc lidí, kteří budou trestáni za to aby jste se vy odboráři měli lépe. Jsem zvědav kolik výhružek mi za svobodu názoru přijde, stejně jako ostravským zaměstnancům dopravního podniku, kteří se nepřipojili ke stávce a bylo jim vyhrožováni jako stávkokazům.