Multikulturalismus, Sociální demokracie a islám

Multikulturalismus, Sociální demokracie a islám
Před několika měsíci jsem v MF DNES přečetl zamyšlení Benjamina Kurase. Kuras hodnotil současný stav multikulturalismu a dospěl v úvaze k názoru, že problémem je islám ne multtikulturalismus. Nevím jestli si „obhajoby“ multikulturalismu od Kurase všimli i jeho obdivovatelé z řad odpůrců multikulturalismu, ale vztah multikulturalismu a islámu si zaslouží bližší pozornost.
Jak napsal Kuras na svém blogu (na Aktuálně.cz), německý bankéř Thilo Sarrazin dospěl k jasnému závěru: „Multikulturalismus není problém. Islám je.“ Sarazin i Kuras zde narážejí na podstatný problém a tím jsou prohlášení pravicových politiků, že multikulturalismus selhal. Tato prohlášení totiž bortí jeden z pilířů občanské společnosti 21 století, aniž by nabízely jakoukoliv jinou ideu. Snad kromě nezmíněné myšlenky, etnický a ideově monokulturních oblastí po vzoru středověkého hesla „Čí země, toho náboženství. - Cuius regio, eius religio“, což se může zamlouvat extremistům z obou stran muslimsko-evropských barikád, ale ne lidem z 21 století.
Jaká je tedy na toto Kurasova odpověď? Kuras konstatuje: „Multikulturalismus neselhal. Selhala jen schopnost islámu se multikulturalismu přizpůsobit. Nesvádějme to na všechny ostatní.“ Nejsem sice stoupencem mnoha kurasových názorů, ale musím souhlasit s tímto jeho postřehem s menši poznámkou. Žádna ideologie není živoucím tvorem, o tom jestli bude ideologie umírněná nebo naopak radikální je otázkou lidí, kteří ji aplikují.
Známe to přece z naši historie, ve středověku patřily křesťanské církve k nebrutálnějším a nejméně tolerantním organizacím a mnohdy dohnaly mnohé křesťany k hledáni ochrany u nekřesťanů (hlavně muslimů), až taková byla „křesťanská“ láska tehdejších církvi. Naopak dnes se křesťanské církve násilí a nucení víry zřekly a jsou jednou z hlavních sil „vývozu“ hodnot svobody, demokracie a lidských práv do totalitních zemí. Přesně obdobný stav je dnes mezi muslimy.
Výše jmenovaný německý politik Sarrazin, ale upozorňuje i na další důležitou otázku. Jaký je postoj sociální demokracie k islámu a muslimům? Sarrazin hovoří o jisté zkorumpovanosti mnoha sociálních demokratů, kteří vyměnili sociálně demokratické hodnoty za podporu ze strany radikálních muslimů. A tak místo podporováni lidských práv, práv žen apod. mezi muslimskými komunitami a v muslimském světě, mnozí evropští sociální demokraté veřejně či neveřejně spolupracují s mnoha muslimskými extremisty a islamisty a obhajuji je.
Na to jsem si vzpomněl, když jsem se od arabského přítele dověděl, jak „podlézavě“ se chovala například delegace středočeského hejtmana Ratha v Saudské Arábii (Ráth se jim určitě líbil, praktikuje totiž veřejně mnohoženství). Můj přítel to okomentoval slovy, že „aby udělali obchod s lékařskými věcmi, byli snad ochotni i přijmout islám.“
Kuras i Sarrazin mají v jedné věci pravdu, problém není v konceptu multikulturalismu, ale v tom, že je tento koncept odmítán jednou z části společnosti. V našem případě některými muslimy, ti totiž nechápou multikulturalismus jako společenskou smlouvu, ale jako způsob jak položit v Evropy základy svého vysněného islamistického státu, který nikdy neexistoval ani v historii muslimských zemí.
NA fotografii Českého ministerstva zahraničí podepisuje David Rath spolupráci s totalitní Saudskou Arábii, možná tak i jednou podepíše náš „odstup“ od lidských práv a demokracie?

Jak napsal Kuras na svém blogu (na Aktuálně.cz), německý bankéř Thilo Sarrazin dospěl k jasnému závěru: „Multikulturalismus není problém. Islám je.“ Sarazin i Kuras zde narážejí na podstatný problém a tím jsou prohlášení pravicových politiků, že multikulturalismus selhal. Tato prohlášení totiž bortí jeden z pilířů občanské společnosti 21 století, aniž by nabízely jakoukoliv jinou ideu. Snad kromě nezmíněné myšlenky, etnický a ideově monokulturních oblastí po vzoru středověkého hesla „Čí země, toho náboženství. - Cuius regio, eius religio“, což se může zamlouvat extremistům z obou stran muslimsko-evropských barikád, ale ne lidem z 21 století.

Jaká je tedy na toto Kurasova odpověď? Kuras konstatuje: „Multikulturalismus neselhal. Selhala jen schopnost islámu se multikulturalismu přizpůsobit. Nesvádějme to na všechny ostatní.“ Nejsem sice stoupencem mnoha kurasových názorů, ale musím souhlasit s tímto jeho postřehem s menši poznámkou. Žádna ideologie není živoucím tvorem, o tom jestli bude ideologie umírněná nebo naopak radikální je otázkou lidí, kteří ji aplikují.

Známe to přece z naši historie, ve středověku patřily křesťanské církve k nebrutálnějším a nejméně tolerantním organizacím a mnohdy dohnaly mnohé křesťany k hledáni ochrany u nekřesťanů (hlavně muslimů), až taková byla „křesťanská“ láska tehdejších církvi. Naopak dnes se křesťanské církve násilí a nucení víry zřekly a jsou jednou z hlavních sil „vývozu“ hodnot svobody, demokracie a lidských práv do totalitních zemí. Přesně obdobný stav je dnes mezi muslimy.

Výše jmenovaný německý politik Sarrazin, ale upozorňuje i na další důležitou otázku. Jaký je postoj sociální demokracie k islámu a muslimům? Sarrazin hovoří o jisté zkorumpovanosti mnoha sociálních demokratů, kteří vyměnili sociálně demokratické hodnoty za podporu ze strany radikálních muslimů. A tak místo podporováni lidských práv, práv žen apod. mezi muslimskými komunitami a v muslimském světě, mnozí evropští sociální demokraté veřejně či neveřejně spolupracují s mnoha muslimskými extremisty a islamisty a obhajuji je.

Na to jsem si vzpomněl, když jsem se od arabského přítele dověděl, jak „podlézavě“ se chovala například delegace středočeského hejtmana Ratha v Saudské Arábii (Ráth se jim určitě líbil, praktikuje totiž veřejně mnohoženství). Můj přítel to okomentoval slovy, že „aby udělali obchod s lékařskými věcmi, byli snad ochotni i přijmout islám.“

Kuras i Sarrazin mají v jedné věci pravdu, problém není v konceptu multikulturalismu, ale v tom, že je tento koncept odmítán jednou z části společnosti. V našem případě některými muslimy, ti totiž nechápou multikulturalismus jako společenskou smlouvu, ale jako způsob jak položit v Evropy základy svého vysněného islamistického státu, který nikdy neexistoval ani v historii muslimských zemí.

NA fotografii Českého ministerstva zahraničí podepisuje David Rath spolupráci s totalitní Saudskou Arábii, možná tak i jednou podepíše náš „odstup“ od lidských práv a demokracie?