Jak porozumět Mohamedovi a muslimům?

„Důvodem, proč jsem proti islámu, není to, že je náboženstvím, ale protože je to politická ideologie imperialismu a dominance skrývající se pod rouškou náboženství.“ Alí Síná v citaci nizozemského politika Geerta Wilderse.

Kniha, Jak porozumět Mohamedovi a muslimům od Alího Síny, se věnuje zásadnímu problému islámu: Co vede muslimy k tomu, aby věřili Mohammedovi, že s ním hovořil Alláh a určil mu, aby založil společenství, které vede zápas proti vývoji lidské společnosti a civilizace? Co vede pravověrné muslimy k tomu, že obhajují mnohé barbarské zvyky a názory a odmítají západní civilizaci jako nástroj ďábla?

Pochopení psychologie, motivů a uvažování vyznavačů islámu je potřebné pro pochopení podstaty problému, proč je islám v své původní podobě ustanovené Mohamedem nejen pouze pro Evropu či Českou republiku, nýbrž i pro svět vážnou hrozbou. Absurdní mýty o tom, že islám přinesl civilizaci a rozkvět, jsou silně zakořeněné mezi českými religionisty a orientalisty. 

Jak však již prokázali mnozí znalci islámu a jeho historie, nynější arabsko-islámská civilizace se původně nevyvíjela v souladu s islámem, nýbrž jemu navzdory. Po ovládnutí území a likvidaci svobodomyslných intelektuálních elit v rámci dané společnosti došlo zároveň i k ukončení jejího rozvoje a následnému úpadku. Islám je od počátku ideologie šířená mečem.

To, co islám znamená pro civilizaci, vyjádřil íránský myslitel a vyznavač zoroastrismu Sadegh Hedajat slovy: „Všechny životní a myšlenkové aspekty včetně podmínek pro ženy se po příchodu islámu změnily. Ženy se staly otrokyněmi mužů a byly upoutány k domovu. Polygamie, vlna fatalistického postoje, smutek, utrpení a žal přiměly lidi k vyhledávání útěchy v magii, čarodějnictví, modlitbách a v nadpřirozených bytostech.“ 

O psychologii muslimů se také velmi kriticky vyjádřil symbol nenásilí Mahátma Gándhí: „Třebaže zastávám názor, že násilí nezaujímá v Koránu převládající místo, vytvořilo třináct století imperialistické expanze z muslimů jako celku válečníky. Proto jsou muslimové útoční. Zastrašování je přirozeným výplodem útočného ducha.“ 

Skutečnost, že jednou z doktrín islámu je příkaz zničit veškerou předislámskou minulost, tematizuje i nositel Nobelovy ceny za literaturu V. S. Naipaul, který se o islámu vyjádřil, že měl vždy „katastrofální účinky na konvertity. Abyste konvertovali, musíte zničit svou minulost, zničit svou historii. Musíte ji pošlapat, musíte říct ‚má původní kultura neexistuje, na ní nezáleží‘.“ 

Islám za jeho zkázonosný vliv na společenský vývoj kritizoval také Winston Churchill: „U jednotlivých muslimů se sice mohou projevovat skvělé vlastnosti – vliv náboženství však přesto ochromuje společenský vývoj těch, kdo je vyznávají. Na světě neexistuje žádná mohutnější zpátečnická síla. Mohamedánství není ani zdaleka na vymření, naopak se projevuje jako bojovná víra získávající nové a nové stoupence.“ 

Také mnozí křesťanští představitelé se nebojí zaujmout k aspektům islámu kritické stanovisko. Kardinál katolické církve George Pell přirovnal islám ke komunismu. Svůj názor vyjádřil také papež Benedikt XIV., který se při bohoslužbě v Řezně 12. září 2006 nechal slyšet: „kdo chce někoho vést k víře v Boha, musí dobře mluvit a správně argumentovat, a ne se utíkat k násilí a hrozbám. Víru nelze šířit násilím“. Protestanský teolog a církevní historik Philip Schaff o islámu prohlásil: „Islám není novým náboženstvím (…) je směsicí či mozaikou dřívějších prvků, hrubým pokusem o sloučení pohanství, judaismu a křesťanství, které Mohammed nalezl v Arábii, avšak ve velmi nedokonalé podobě.“ 

Jak tedy vidíme, nesouhlas s islámem je součástí všech kultur, civilizací a náboženství, které se s jeho expanzí dostaly do styku. Tento odmítavý postoj je ponejvíce výsledkem chování samotných muslimů, kteří se snaží napodobovat proroka Mohammeda jako svůj vzor. Obyvatelům České republiky se snad může zdát, že jich se problém islámu a islamizace netýká. Stále u nás panuje velká neznalost o míře nárůstu muslimských přistěhovaleckých komunit v sousedních zemích a s tím spojených problémů.

Až se však vytvoří muslimské enklávy i u nás a jejich doposud přívětivá maska se rozplyne, bude již pozdě uvažovat nad řešením. Jak chceme v demokratické společnosti bez problémů žít s komunitou, která hlásá snahu o svržení demokracie a sekularismu? V demokracii neplatí heslo známé z totalitních států – například nacistického Německa či stalinistického Sovětského svazu: „zmizí člověk, zmizí problém“.

Myslíte si, že přeháním? Přečtěte si tedy tuto knihu a posuďte sami, jestli jsou obavy z šíření islámu bezdůvodné, či zda se naopak nedůvěra a instinktivní reakce na možná nebezpečí objevují s jeho šířením v naší zemi oprávněně.

Ukázky z knihy:

Jak muslimové skrývají svou agresivitu za obviňování druhých z perzekuce muslimů

Mohamedova sekta