Hrozba nového globálního konfliktu je víc než fikce

Po desetiletí slouží otázka existence státu Izrael jako hromosvod a odvádění pozornosti pro muslimské a arabské státy a není důvod si myslet, že by tomu dnes mělo být jinak. V posledních týdnech jsem si všiml, že stále více analytiků a komentátoru varuje před vypuknutím nové války na blízkém východě. Naposledy tak učinil izraelský generál Ejal Eisenberg.
Obdobná varování zaznívají i od lidí z Evropy, například nedávno o hrozbě konfliktu hovořil Jefim Fištejn v časopise Reflex, otázkou již prý není jestli bud konflikt, ale pouze kde a jak veliký. Ten kdo sleduje pozorně vývoj v arabsko-muslimském světě nemůže zůstat klidným a omílat donekonečna mediální propagandu o tom, že vše jde správným směrem.
Naopak informace o vývoji ekonomiky a politiky v oblasti tzv. „arabského jara“ a Turecka spíše ukazují na to, že se blíži zásadní bod rozhodnutí. V tomto bodě buďto zvítězí skutečné pro demokratické síly nebo naopak islamisté.
Jen člověk s růžovými brýlemi může ignorovat sílicí radikální islamismus a naopak slábnoucí sekularismus a demokracii v Turecku. Zatýkáni osob z medii, politiky a bezpečnostních sil na základě údajné nepotvrzené snahy o svržení vlády islamisty Erdogana, v případě jednoho novináře šlo například o psaní vládě kritických článku do novin, spíše ukazuje na zásadní chybu politiky Evropské Unie vůči Turecku. Kdy požadavky EU na svobodu pro islamismus mistrně islamisté využívají k potlačení svobody svých protivníků.
Naopak v Egyptě se dá jen těžko hovořit o demokratickém smýšlení skupin jako je Muslimské bratrstvo nebo salafisté. Tyto skupiny povolí demokracii po vzoru Hamasu pouze aby se dostaly k moci a pak ji hned zruší jako neislámskou.
Naopak statisíce lidí demonstrujících v Sýrii, Egyptě a Jordánsku dávají otevřeně najevo, že jejich cílem je destrukce Izraele. Osobně bych byl tedy realističtější a považoval bych vlnu pádu sekulárních diktatur v Arabském světě spíše za předstupeň k vzniku islamistického „bolševizmu“ než demokracie. Jak totiž ukazují zkušenosti s pádem režimu šáha v Iránu, jsou islamisté velice schopní v uchopení moci a její využití k likvidaci svých odpůrců a všech označených za heretiky a nepřátele „pravého islámu“.
Pro nás v Evropě je celá situace o to nebezpečnější, že mezi stamiliony evropských obyvatel žije i kolem 25 milionu muslimů a většina z nich je přistěhovaleckého původu ovládána organizacemi personálně a finančně propojených na organizace a struktury z Egypta, Jordánska a Saudské Arábie. V případě jakéhokoliv konfliktu dotýkajícího s nějakým způsobem Evropy je tedy i riziko snahy islamistů o vyvoláni střetu muslimské menšiny s většinou v Evropě.
Rád bych se mýlil, ale jak prohlásil ex-šéf UZSI Karel Randák před českými poslanci:
„Na politické úrovni se islamisté pokoušejí odstranit výdobytky západní společnosti a její humanistické hodnoty, jako jsou rovnost pohlaví, svoboda vyznání, svoboda projevu apod. V jejich politických programech je mj. nastolení vlády jedné islamistické polické strany a zavedení práva šaria. Extremisté si jsou vědomi toho, že tyto politické bitvy nemají šanci vyhrát, nicméně tímto způsobem prohlubují kulturní a sociální dělení společnosti na muslimskou a "nemuslimskou" a radikalizují muslimské společenství.“

Obdobná varování zaznívají i od lidí z Evropy, například nedávno o hrozbě konfliktu hovořil Jefim Fištejn v časopise Reflex, otázkou již prý není jestli bud konflikt, ale pouze kde a jak veliký. Ten kdo sleduje pozorně vývoj v arabsko-muslimském světě nemůže zůstat klidným a omílat donekonečna mediální propagandu o tom, že vše jde správným směrem.

Naopak informace o vývoji ekonomiky a politiky v oblasti tzv. „arabského jara“ a Turecka spíše ukazují na to, že se blíži zásadní bod rozhodnutí. V tomto bodě buďto zvítězí skutečné pro demokratické síly nebo naopak islamisté.

Jen člověk s růžovými brýlemi může ignorovat sílicí radikální islamismus a naopak slábnoucí sekularismus a demokracii v Turecku. Zatýkáni osob z medii, politiky a bezpečnostních sil na základě údajné nepotvrzené snahy o svržení vlády islamisty Erdogana, v případě jednoho novináře šlo například o psaní vládě kritických článku do novin, spíše ukazuje na zásadní chybu politiky Evropské Unie vůči Turecku. Kdy požadavky EU na svobodu pro islamismus mistrně islamisté využívají k potlačení svobody svých protivníků.

Naopak v Egyptě se dá jen těžko hovořit o demokratickém smýšlení skupin jako je Muslimské bratrstvo nebo salafisté. Tyto skupiny povolí demokracii po vzoru Hamasu pouze aby se dostaly k moci a pak ji hned zruší jako neislámskou.

Naopak statisíce lidí demonstrujících v Sýrii, Egyptě a Jordánsku dávají otevřeně najevo, že jejich cílem je destrukce Izraele. Osobně bych byl tedy realističtější a považoval bych vlnu pádu sekulárních diktatur v Arabském světě spíše za předstupeň k vzniku islamistického „bolševizmu“ než demokracie. Jak totiž ukazují zkušenosti s pádem režimu šáha v Iránu, jsou islamisté velice schopní v uchopení moci a její využití k likvidaci svých odpůrců a všech označených za heretiky a nepřátele „pravého islámu“.

Pro nás v Evropě je celá situace o to nebezpečnější, že mezi stamiliony evropských obyvatel žije i kolem 25 milionu muslimů a většina z nich je přistěhovaleckého původu a snaží se je ovládat organizace personálně a finančně propojených s organizacemi a strukturmi islamsitů z Egypta, Jordánska a Saudské Arábie. V případě jakéhokoliv konfliktu dotýkajícího s nějakým způsobem Evropy je tedy i riziko snahy islamistů o vyvoláni střetu muslimské menšiny s většinou v Evropě.

Rád bych se mýlil, ale jak prohlásil ex-šéf UZSI Karel Randák před českými poslanci:

„Na politické úrovni se islamisté pokoušejí odstranit výdobytky západní společnosti a její humanistické hodnoty, jako jsou rovnost pohlaví, svoboda vyznání, svoboda projevu apod. V jejich politických programech je mj. nastolení vlády jedné islamistické polické strany a zavedení práva šaria. Extremisté si jsou vědomi toho, že tyto politické bitvy nemají šanci vyhrát, nicméně tímto způsobem prohlubují kulturní a sociální dělení společnosti na muslimskou a "nemuslimskou" a radikalizují muslimské společenství.“