Středočeské hejtmanství i ústecký dotační úřad můžou po včerejšku jen tiše závidět. Vypadá to, že prvenství v jejich nevyhlášené soutěži o centrální sídlo říše zla by jim mohla vyfouknout státní agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest.
Audit, který se tam právě rozbíhá po vyhazovu dosavadního ředitele Czechinvestu Martina Křížka, chce prý jen v první fázi prověřit letošní zakázky za 100 milionů korun. A všichni víme, že každý takový audit nařízený novým vedením musí „něco“ najít, jinak by to byla blamáž.
Všechno přitom začínalo celkem nevinně. Nejdřív přišla Česká pozice na to, že veřejná soutěž na firmu vyhledávající vhodné průmyslové nemovitosti pro domácí i zahraniční investory nebyla tak docela veřejná. Pak se ještě ukázalo, že šéf vítězné firmy se tak trochu kamarádí se šéfem CzechInvestu.
Tady by senzace mohla skončit. Vítěz prostě nabídl nejnižší cenu. Svého vítězství si stejně neužil – kvůli mediální smršti (kauza se trefila právě doprostřed okurkové sezóny) se rozhodl od zakázky odstoupit. Zadávací řízení nakonec zrušil i CzechInvest.
Pak ale do agentury naběhlo policejní komando ozbrojené pytli, naházelo do nich pár metráků dokumentů, a ty se od té doby „vyhodnocují“. Média si ještě jednou smlsla, některá i zamlaskala – a zase bylo nějakou dobu ticho.
Teď přišly s pokračováním seriálu Lidové noviny. Podle zdrojů, na které se odvolávají (samozřejmě aniž by je jmenovaly) mají někde na úřadě ležet smlouvy na poradenství a IT systémy, které by také potřebovaly důkladně prověřit.
Jedním z těch zdrojů by docela dobře mohl být jistý Jan Marko, který od 7. srpna letošního roku publikuje na iDnes svůj „Blog o korupci v CzechInvestu na nejvyšších místech“. Aby nebylo pochyb, že se nehodlá zabývat ničím jiným, založil dokonce speciální mailovou adresu, kterou nabídl jako kontakt na sebe: korupcevczechinvestu@seznam.cz. Některé formulace na jeho dnešním blogu jsou prakticky shodné s vybranými pasážemi článku dnešních Lidových novin. Je to náhoda?
K podobně monotematickým blogerům jsem odjakživa skeptický. Často to bývají třeba politici, kteří před volbami podlehnou náhlému nutkání podělit se se čtenáři o své převratné myšlenky (a hlavně špínu na konkurenty). Po vytřepání uren a sečtení hlasů jejich aktivita obvykle klesá k nule.
Celá „kauza Czechinvest“ ostatně zatím také vykazuje víc znaků kauzy politické než kriminální. A trochu z ní vyčuhuje i snaha některých podnikatelských skupin vyřídit si při této příležitosti účty s konkurencí.
