Stalo se přesně to, před čím varovali euroskeptici při ratifikaci Lisabonské smlouvy a co její zastánci (např. Dienstbier či Schwarzenberg) vehementně lživě popírali. V EU se začalo rozhodovat bolševickým diktátem většiny!
Od úterka 22.9.2015 Evropská unie přestala být dříve deklarovaným "svobodným a demokratickým společenstvím" evropských států založeným na společných demokratických hodnotách a vzájemném rerspektu, ale stala se skutečným a reálným centrálně řízeným novodobým „Svazem evropských socialistických republik“.
Stalo se tak nesmyslným hlasováním v naprosto nesourodém sboru ministrů vnitra členských zemí EU s jejich naprosto odlišnými prioritami názory a zájmy, kterým byly tzv. kvalifikovanou většinou schváleny povinné kvóty pro přijímání a zaopatřování cizích imigrantů (údajných „uprchlíků“) ve všech zemích EU. Stalo se tak bez ohledu na zásadní nesouhlas 4 zemí EU, bez ohledu na naprostou nesmyslnost této věci, bez jakéhokoli racionálního odůvodnění, bez jakýchkoli odpovědí byť jen na ty nejjednodušší s tím spojené konkrétní otázky (např. jak bude tato povinná „distribuce lidí“ probíhat, jak a čím budou tito lidé přinuceni v přidělených zemích zůstávat, jak budou placeni a v jaké výši, co tam budou dělat, apod.), bez jakéhokoli byť jen teoretického pozitivního účinku a dopadu na nezbytně potřebné společné a reálné řešení současné obrovské imigrační krize, bez ohledu na budoucnost a podobu celé Evropy. Stalo se tak bez ohledu na samotná základní lidská práva a svobody!
Na základě tohoto silového rozhodnutí nesmyslnou většinou hlasů ministrů vnitra všech zemí EU dojde k zásadnímu a obrovskému zásahu do životů desítek a stovek milionů současných obyvatel Evropy a statisíců a možná milionů do Evropy přicházejících imigrantů. Úplně cizí neznámí lidé jiných odlišných kultur, návyků, náboženského vyznání a založení, přicházející v obrovských počtech bez jakýchkoli větších omezení a překážek do Evropy, budou nuceni k pobytu v zemích EU, kde oni sami pobývat vůbec nechtějí a kde budou mít naprosto odlišné zabezpečení a sociální podmínky, než by měli někde jinde. Nebo naopak budou mít v celé řadě zemí na základě centrálních dotací z Bruselu zajištěny takové pro ně bezpracné životní podmínky (bydlení, zdravotní péči, příjem kapesného, apod.), které zde nemají ani po celý život těžce pracující místní občané, což se takto týká zejména zemí Východní Evropy, včetně nás.
Na základě tohoto rozhodnutí vzniká v celé EU obrovské sociální napětí, nedůvěra, euroskepticismus až úplný odpor vůči společnému projektu EU. Takto v budoucnu nuceně přerozdělení imigranti se časem začnou oprávněně bouřit proti nespravedlnostem plynoucím z jejich doslova „věznění“ v zemích, kde nechtějí žít a místní obyvatelé se v mnoha zemích zase budou oprávněně naopak bouřit proti tomu, aby se jejich noví přistěhovaní sousedé měli bezpracně lépe, než oni sami. Přesně to se za situace, kdy v EU není ani přibližná rovnost v úrovni sociálního zabezpečení a výši platů v jednotlivých členských státech, také téměř s jistotou stane a nelze očekávat nic jiného. Takový stav je proto předem odsouzený k naprostému nezdaru a katastrofě obrovských rozměrů.
Lidé nejsou pytle brambor ani nějaké „komodity“, které by se daly jakkoli „přerozdělovat“ a naposledy něco takového prováděl v minulém století Stalin v zemích Sovětského svazu za hluboké totality. Tomu jsme znovu nuceni bezmocně přihlížet a je neuvěřitelné, že něco takového dnes vzešlo ze zemí Západní Evropy!
Budiž nám historicky přičteno k dobru, že jsme od samého počátku byli proti této věci a v tomto svém zásadním nesouhlasu jsme (na rozdíl od servilního a přelétavého Polska) setrvali až do konce. Tento nesmyslný a jen čistě byrokratický diktát Bruselského vedení EU v podobě návrhu Evropské komise v plné nahotě ukázal zásadní absenci základních demokratických principů v řízení celé EU praktikovaných na základě Lisabonské smlouvy. Ukázal, že ne vždy musí mít většina pravdu a pokud přesto svou silou většiny a bez jakýchkoli racionálních a relevantních argumentů začne prosazovat a prosadí věci na úkor menšiny a bez jakéhokoli ohledu na její práva a potřeby, pak již nejde o demokracii, ale o čistý bolševismus!
Mám pocit, že rozhodující vedoucí představitelé EU (která byla postavena a vznikla na společných demokratických hodnotách svobodných evropských zemí) snad zešíleli, pokud k něčemu takovému přistoupili a absolutně nedovedu pochopit kohokoli, kdo se něčeho takového může jakkoli zastávat či se dokonce nad takovým stavem a vývojem radovat. Jedno vím jistě – do takové EU jsme určitě nevstupovali, protože jsme měli a stále máme v dobré paměti dobu, kdy jsme byli nuceni žít pod diktátem Moskvy a Sovětského svazu a známe dopady takových totalitních praktik nemajících se skutečnou demokracií a svobodou nic společného. Nevěřím tomu, že by kdokoli z nás chtěl znovu zažívat pocity naprosté bezmoci z toho, že nás zase někdo může nutit a nutí dělat něco nesmyslného, něco proti naší vůli a proti našim základním zájmům a přáním, něco na úkor našich vlastních životů a životů našich dětí.
Přesto se tak v současné době děje a modrá vlajka EU se vybarvila do totalitního odstínu rudé a dovnitř kulatého znaku EU tvořeného hvězdami přibyl nám tak dobře nechvalně známý znak srpu a kladiva:
Hanba všem, kdo toto provedli a dopustili a zničili tím prakticky veškerou naději na realizaci snu mnoha generací o spojené Evropě svobodných a navzájem se respektujících demokratických zemí!
