Ne, žádní „stateční džihádisté“, ale „odpadlíci od Islámu“!

Nekonečný příval statisíců a milionů převážně muslimských imigrantů valících se do Evropy nejspíš lze poměrně snadno a nenásilně přibrzdit. Možná k tomu stačí pro začátek docela málo - jedno pravdivé pojmenování.

Slýcháme to dnes od imigrantů a evropských muslimů různými podobnými slovy dost často (ve zkratce): „Až nás bude v Evropě víc, tak tady zavedeme pravý Islám a právo šaría a stanete se našimi otroky!“.

Tak ale nemluví "nebozí uprchlíci prosící o pomoc" ani do naší společnosti řádně integrovaní lidé. To jsou věty "džihádistů" a novodobých kolonizátorů, kteří svůj exodus ze zemí původu takto prokazatelně (tedy kromě toho hlavního – „mít se líp“) navenek považují rovněž za součást jejich džihádu ve formě povinného šíření islámu do oblastí plných „nevěřících psů“. Sami sebe tak mohou stavět do role „statečných šířitelů islámské víry“ a přicházejí do našich území a chovají se takto naprosto v souladu s jejich muslimskými imperativy danými velkým Prorokem Mohamedem – tedy mimo jiné také jako „obdivuhodní a vítězní dobyvatelé a šířitelé islámu“. Zajisté tedy s určitým pocitem vlastní důležitosti, významného očekávání a „dobře udělané práce“, za kterou budou jistě odměněni samotným Alláhem.

Přitom ve skutečnosti ale jen zneužívají určitých slabostí demokracie a evropské humanity a naší zdejší bezpodmínečné snahy o „dodržování lidských práv“ k tomu, aby tyto naše výdobytky a životní kréda nahradili nedemokratickými islámskými imperativy a naši současnou demokratickou společnost zcela eliminovali a změnili k předobrazu starému nějakých 1.400 let. V žádném případě si nijak nepřipouštějí očividný fakt, že v dějinném soupeření s naší euro-atlantickou civilizací založenou na křesťansko-židovských základech jejich Islám na celé čáře vlastně prohrál, protože by sem jinak lidé z islámských zemí určitě takto masově neutíkali. A nakonec tím vším jen reálně plní známou předpověď muslimských „veličin“ typu Ahmada Jásína a Muammara Kaddáfího, že Evropa bude „nenásilně dobyta pomocí děloh žen“. A to se v současné době také děje a je přitom zřejmé, že vzájemné soužití a jakákoli koexistence naší a islámské civilizace na jednom společném území není možná ani reálná, o čemž svědčí vznik tzv. „No-go zón“ po celé Evropě, ve kterých pro jejich muslimské obyvatele neplatí zákony hostitelské země, ale je zde především uplatňováno právo šaría!

Proč tyto věci trpíme? Proč si nečinně necháváme zabírat naše území desítkami a stovkami tisíc těchto novodobých „kolonizátorů a dobyvatelů“ a necháváme si od nich vnucovat jejich pro nás cizí a nepřijatelný způsob života? Proč je jasně a otevřeně neodmítneme jako pro nás zcela vyloučenou a nepřijatelnou záležitost?

Vždyť právo šaria, kterým jsou muslimové povinni se řídit a které vychází z ideologické a mocenské světské části jejich islámské víry (Koránu a Proroka Mohameda), znamená naprostou negaci naší Listiny základních práv a svobod a našich práv a právních systémů a znamená zavedení namísto nich naprosto nepřijatelných a donedávna pro nás zcela nemyslitelných nových imperativů. O tom již bylo napsáno hodně a za všechny lze uvést jen ty nejmarkantnější příklady – zavedení vlády chalífa s jejím dosažením i silou, povolení otroctví, odpuštění vražd, fyzické tresty kamenováním, utínámím končetin, bičováním, apod., hrubá nerovnoprávnost žen a jejich úplné podřízení mužům, atd. (zdroj např. – zde).

O právu šaría a jeho "poslání" se u nás zřetelně vyjádřil např. Šádí Shanaáh (zdroj - zde): 

"Často skloňovaná šaría je obtížně uchopitelný koncept. V Koránu je zmiňována ve smyslu cesty, po které by měl kráčet člověk takovým způsobem, aby se jeho jednání zalíbilo Bohu. Jedná se tedy o morální a etický kompas. Po smrti proroka dostala šaría méně abstraktní rozměr a stala se synonymem islámského práva. Hlavní právní školy by se měly vnímat spíše jako soubor metodologií pro extrakci právních rozhodnutí ze zdrojů islámského práva. Každý učenec, který se zabývá islámským právem, ale může čerpat z několika škol. Navíc implementace islámského práva, jak už bylo řečeno, by měla být poplatná měnící se době. Šaría pro mnohé muslimy znamená dosažení spravedlivé společnosti, vládu práva, ochranu důstojnosti, majetku a zajištění dalších práv, které se mnohým zoufale nedostávají, obzvláště v autoritářských zemích. Proto není divu, že poptávka po šaríe je mezi muslimy vysoká."  Konec citace.

Toto cizí středověké právo šaria proto z těchto jasných konkrétních důvodů nemá na území EU co pohledávat a je pro nás absolutně nepřijatelné!

Ptejme se proto našich politiků, zda tyto výše příkladem uvedené věci vycházející z práva šaria u nás připouštějí a pokud ne, co tedy dělají pro to, aby tady nebyly nečinně trpěny a ani sem nebyly nikým a nikdy importovány!

Co by se tedy zde dalo dělat?

Řešení tedy není zase tak obtížné. Pro začátek by dostačovalo, aby všichni současní i budoucí muslimští imigranti byli na tuto věc naprosté nepřijatelnosti práva šaria, které samo o sobě není žádným náboženstvím, na které by se vztahovalo naše evropské právo svobody náboženského vyznání, ale čistě světskou, ideologickou a mocenskou záležitostí, zvlášť důrazně a v souladu s naším již existujícím právem upozorněni, a to s tím, že pokud chtějí na území EU získat oprávnění k trvalému pobytu, tak se musí dobrovolně tohoto práva šaria včetně jakékoli jeho propagace a šíření vzdát. A pokud ne (či pokud se kdykoli prokáže, že v této věci lhali a nedodržují či nehodlají dodržovat naše demokratické právo), musí území EU okamžitě opustit - což by samozřejmě mělo platit i pro ty muslimy, kteří zde již pobývají.

Právo šaría a jeho propagaci a šíření je pak v zemích EU třeba neprodleně ultimativně a výslovně postavit mimo zákon! 

Je přitom zcela zřejmé, že pokud by muslimští imigranti na tuto věc přistoupili a práva šaria se při svém vstupu do zemí EU a pro samotnou možnost takového vstupu sem (je naprosto nezbytné, aby tato věc byla toho podmínkou) povinně výslovně zřekli, změnili by se tím z dnešních pro naši společnost nebezpečných a nepřijatelných a pro muslimský svět „statečných džihádistů“ vlastně naopak v jejich očích na určité „odpadlíky od Islámu“ - tj. od Islámu coby celku obsahujícího i tuto světskou složku mocenské ideologie a zvláštního práva. Pro ortodoxní svět Islámu by se nejspíš takovými "odpadlíky" totiž stali i přesto, že svou islámskou náboženskou víru v jediného Boha (Alláha) by si takto stále mohli ponechat. V každém případě by ale měli sami na výběr a věděli by, do čeho jdou a za jakých podmínek a celý islámský svět by současně věděl a musel přijmout skutečnost, že se jedná o jejich muslimské emigranty do Evropy, kteří se vědomě sami práva šaría vzdali (resp. museli vzdát)!

Takto by se také zcela jednoznačně a jednou pro vždy vyjasnilo, jaké mají zde muslimští imigranti skutečné záměry a cíle. Zda mají v úmyslu se přizpůsobit a respektovat naše společenská demokratická pravidla a přijmout naši západní společnost za svou nebo, zda mají v úmyslu ji v rámci džihádu všemožně napadat, ohrožovat a postupně zcela elimovat a nahradit ji svou vlastní importovanou společností a pravidly, která jsou pro nás naprosto nepřijatelná. Koexistence obou kultur a společenských zřízení, jak jsem již uvedl a jak je zcela zřejmé, není možná, protože islám není jen náboženskou vírou, ale současně také mocenskou ideologií, a ta může být v jedné společnosti tolerována a praktikována jen jedna. A to je třeba proto jasně pojmenovat a od sebe odlišit.

Muslimové přicházející do Evropy pak budou mít předem na výběr. Buďto se sami zřeknou této pro nás nepřijatelné mocenské a světské části Islámu, a pak k nám mohou za určitých podmínek přicházet a žádat o trvalý pobyt, nebo na něm setrvají a trvalý pobyt jim proto v žádném případě nebude moci být umožněn. Jinými jednoduchými slovy – Násilné džihádisty prosazujíci u nás nepřijatelné a s demokracií neslučitelné věci v našich zemích nelze trpět, a přicházet sem a být přijímán zde k trvalému pobytu proto může být jen ten, kdo se takového džihádu v podobě prosazování práva šaria (postaveného u nás se všemi důsledky mimo zákon) předem sám dobrovolně a vědomě vzdá.

Nutno zde také současně zdůraznit, že odlišná víra, jakožto náboženské vyznání, nám jako taková v zásadě nevadí – na tu má u nás každý zaručené právo. Ovšem nepřijatelná středověká mocenská a právní ideologie nemá v našem společenském a právním prostředí co pohledávat! Muslimští imigranti proto musí dostat jasně a zřetelně najevo, že něco takového zde dopustit a trpět není z naší strany možné, trpět nemůžeme a také nebudeme.

Muslimům (těm přicházejícím i těm, kteří zde již jsou) je tedy třeba jasně a zřetelně vzkázat toto:

Svou víru si nechte, ale nevnucujte ji tady nám ani komukoli jinému prostřednictvím vašich pro nás nepřijatelných středověkých a nenávistných mocenských ideologií a praktik (jako je právo šaría) nemajících s náboženskou vírou nic společného. Jakýkoli váš "džihád" si proto praktikujte jen nanejvýš sami se sebou a u sebe samotných. Nic jiného vám tady nemůžeme dovolit a nedovolíme!

V takovém případě se pak domnívám, že za takových podmínek (kdy jakékoli odpadlictví od islámu se dle samotného práva šaría totiž trestá smrtí) by si svou imigraci do zemí EU mohlo poměrně hodně muslimů rozmyslet a v případě nutnosti raději jít jinam - nejlépe do nějaké jiné muslimské země. A pokud ne, nebudou si moci u nás nikdy dovolit žádné takové "nepřístojnosti" jako až doposud.

My sami si pak musíme s plnou vážností uvědomit, že v opačném případě naši neodpovědní politici těmto cizím džihádistům sami dobrovolně takto (obrazně řečeno) „předávají klíče od našich měst a zemí“ a vlastně od všeho, co tady pro nás naši předci vybudovali. A něco takého bych já v žádném případě rozhodně nechtěl.

____________________________________

Důkazem o správnosti tohoto směru může být i skutečnost, že veřejná propagace snahy zavést právo šaría v Česku byla k 1.8.2015 ukončena (mimochodem - s "úžasným" odůvodněním, které neopomeňte zhlédnout) - viz. - zde.

Naopak doslova otřesným a alarmujícím příkladem oproti tomu budiž zpráva ze současné Velké Británie o snahách a praktikách toto právo šaría již dnes bez ohledu na příkrý rozpor doslova za každou cenu nějak "naroubovat" na britské právo a používat ho v praxi - viz - zde. Je to důkaz toho, že evropští muslimové právo šaría chtějí a vyžadují a na jeho základě pak doslova kolonizují evropské země.

Proč? Protože jsme jim v tom zatím nezabránili.