Na jaře všechno pučí, bučí, štěbetá i bzučí. Ptáčkové oblbují samičky svým cvrlikáním, aby mohli brzy vybudovat hnízdo a zplodit mláďátka. Ale pozor, každý ptáček to má jinak.
Třeba takoví vrabci se s tím moc nepářou, hup šup na samičku, poté splácají pár větviček se slámou a většinou se o to vše pěkně poperou, zatímco obětaví kosáci neúnavně nosí v zobáčku stavební materiál a dobrůtky pro hnízdící maminu a později i své potomky. Kukačka jen pohodí vejce do cizího hnízda a má vystaráno. A co ti ostatní?
Jednoho takového pěkného jarního večera vyrazily jsme s kamarádkou na taneček do nedaleké vísky. Na parketě poskakovaly převážně samičky, ale našlo se i pár samečků, kteří si před nimi namachrovaně čechrali svá křidélka. Mě záhy vyzval k tanci jeden z nich, známý svůdník Pepa. Postěžoval si, že mu mláďata vylétla z hnízda a se ženou už není žádná zábava. Touží prý po pohlazení a pochopení. Jelikož tu jeho chudinku dobře znám, pochopení ani pohlazení se ode mě nedočkal. Když zjistil, že se mnou také nebude žádná zábava, rychle odhopsal vrkat k baru s mladou holubičkou.
Tanec skončil a nám se ještě nechtělo domů. Zašly jsme si tedy trochu poštěbetat do nočního baru. K ránu jsme unaveně zjistily, že už domů nedoletíme. Nezbývalo než vzít si taxíka. Jenže ouha, ani jeden nebyl dostupný.
„Nebojte se, támhle slečna jede vaším směrem a taxík už na ni čeká, určitě se s ní svezete.“ Poradila nám servírka.
„Můžeme jet s vámi?“ Optám se mladé samičky.
„A chcete si pohladit ptáčka?“ Opáčí ona.
„No to snad ani ne!“ Odvětím a hlavou se mi honí představa, že taxikář bude asi pěkně vykutálený ptáček.
Slečna ale s úsměvem zaloví pod bundou a vytáhne papouška!
„Nebojte se, jmenuje se Pepík a je hrozně hodnej!“
No vida, další Pepa toužící po pohlazení. Tento však opravdu vypadá neškodně.
Ptáčka jsme si tedy pohladili. V taxíku jsme Pepíka ukázaly taxikáři, aby si ho pohladil také.
„No to až budu vyprávět, jak sem vez tři baby a při tom si hladil ptáka, to se chlapi pobavěj!“
Tak jsme doma taky vyprávěly. Hezky zčerstva hned po příjezdu ve dvě ráno. Ať se samečkové pobaví. Ale kdepak. Naši ptáčkové se nesmáli.
Usoudili, že je nejvyšší čas, pěkně nám přistřihnout křidélka.
