Nedávno jsem přišla na návštěvu k rodičům. Chodbou se místo obvyklé vůně čerstvě upečeného koláče linul pach dezinfekce značky SAVO a v koupelně jsem záhy narazila na otčíma, kterak kartáčem zběsile čistí sprchový kout.
Maminku jsem objevila v kuchyni. Stojíce u sporáku právě ochucovala kuřecí vývar a se spokojeným výrazem polévku zamíchala. Uff…Okamžitě jsem zavrhla myšlenku na to, že nám v rodině řádí koronavirus. Co horšího tedy mohlo „našeho dědu“ donutit ke generálnímu úklidu??!!
Jak už jsem jednou psala, můj otčím je vědec. Pracuje převážně hlavou a veškeré ty bezvýznamné činnosti jako je vaření, praní, žehlení, luxování, sekání zahrady, stavění poliček, zdí a baráků rád přenechává mé aktivní mamince. Dokáže sice používat řadu kuchyňských spotřebičů, ale pouze jako výrobní pomůcky ve své laboratoři. Mamince tak už z kuchyně zmizel kuchyňský robot na hnětení těsta /k míchání nového materiálu na výrobu cihel/, trouba / k sušení téhož/, vysavač /k odsávání přebytečné tekutiny z nanovlákenných textilií/ a nedávno dokonce i pračka / k praní bůhvíčeho/.
Jednou týdně zvládne otčím dojet i na nákup, aby si přivezl pár lahvinek suchého červeného a kilo rajčat. Proč červené, to je jasné… Proč k tomu má ještě potřebu přivézt i kilo rajčat, to jsme dodnes nepochopili… Jde zřejmě o nějaký druh posedlosti červenou barvou…
Ale abych se tedy vrátila k tomu, co se mi honilo hlavou…A sice proč a kde se vzala ta náhlá otčímova potřeba dezinfikovat koupelnu???
Zeptala jsem se tedy maminky.
„No nediv se, byla jsem týden pryč, a teď jsme tu zas měli vnoučata, tak už TO dlouho neměl…“
„Jako že už dlouho neměl TO?“ Optám se pro jistotu.
„No jasně, vždyť si vzpomeň na ty jeho uklízecí záchvaty, když jsem dlouho pryč, nebo když spolu dlouho nemluvíme.“ Odpoví maminka s úsměvem a mně to konečně dochází. Vskutku, otčímovi uklízecí záchvaty přicházejí pokaždé, když je maminka v lázních, nebo u nás delší dobu vládne tichá domácnost.
Svěřuju se se svým poznatkem kamarádce Janě a ta k mému překvapení dodá, že to také dobře zná. Z dětství. Její tatínek – doktor filosofie, prý vždy v takových chvílích lezl po čtyřech a sbíral drobky pod kuchyňskou linkou. „Ani si nevzal smetáček, sbíral je rukama, chápeš to?“
Od kamarádky Týny se posléze dovídám, že její partner vlivem nedostatku sexu ometá neviditelné pavučiny a ten Renatin chytá na zahradě do kbelíku dešťovku. "Proč dešťovku??...Splachuje s ní záchod, aby nám demonstrativně předvedl, jak máme šetřit vodou." Manžel Martiny třídí ponožky a žehlí slipy a Marty strýc pro změnu leští skleněné pekáčky.
Je to jasné. Když TO mužům schází, dělají zkrátka šílené věci hlavně proto, aby nám ženám vzkázali: "Halooo, tady jsem a potřebuju trochu toho pomazleníčka!"
--------------------------------------------------------------------------------------
Včera jsem přišla domů a na kuchyňské lince objevila hromadu sáčků s kořením.
„Že by synek konečně začal vařit?“ Pomyslím si.
Když ale procházím druhy koření /pepř, skořice, divočina, sušené droždí, paprika, chilli, prášek do pečiva a směs na výrobu svařáku/ je mi jasné, že z toho se dá vyrobit leda HUHU koktejl. Proboha! Snad se ten můj chlapeček tímto originálním způsobem nepokouší rozloučit se životem??!!!
Pro jistotu urychleně zařvu směrem k pokojíčku: „Tys něco vařil??!!“
„Nééé, proooč?“ zaslechnu po chvíli puberťákův udivený hlas.
Tak sláva, žije … „No já jen, proč se tady válí to koření??“ Ptám se, zatímco ho uklízím zpět do skříňky.
„Jo to koření! No prosím tě hlavně ho nedávej zpátky!!! To jsem Ti vytřídil!! Jsi ho měla prošlý!!“
A vida! Už je to tady! Uklízecí záchvat!
Mému 16ti letému chlapci už TO zřejmě také schází …
