Kdo dnes chybí na pláži aneb matky a puberťáci na společné dovolené...

Je čtvrtek 25.května 2018. Ve škole, kde pracuju, je tradiční blázinec, spojený s koncem roku. Prázdniny už se nezadržitelně blíží a my holky, co spolu kamarádíme, nadšeně plánujeme společnou dovolenou v Itálii..

„Tak teda Kačka nakonec pojede i se svou nejlepší kamarádkou Sárou... Bude nás plnej apartmán. No a Martině se podařilo přemluvit ještě Alici se synem, tak ty budou bydlet s ní a s chlapečkama v tom vedlejším.“ Vypočítává mi Lída do telefonu konečný počet účastníků našeho zájezdu...

 Tak to máme Martinu s jejími „chlapečky“  ( věk 15 a 16 let ), Alice se synem , já se synem, Lída s třema holkama... Vypočítávám v duchu...

 „Takže nás bude dohromady jedenáct!“ Zděsím se. „No páni, to bychom už snad mohli zažádat o množstevní slevu, ne? Hele... a ta Alice... není to náhodou ta, co o ní Martina prohlašovala, že je to labilní nymfomanka a alkoholička?“  Bleskne mi najednou hlavou...

 „No je, ale znáš to, Martina přehání... Alice je prostě jen nešťastná z rozpadu manželství, tak trochu popíjí víno, no. To přece děláme občas všechny, ne?“ odpoví Lída a já tuším, že při tom jednu sklenku právě ucucává, aby si srovnala hladinku...

 „No nevím, říkala o ní, že je hysterka, a že v opilosti hledá mužskou náruč, ve které by se vyplakala... A to jsem teda řekla ještě dost kulantně... „A ta tvoje Kačka jestli pojede tentokrát i s kámoškou, tak teda zapomeň na to, že nám bude vařit a hlídat mladší děti... Je jí šestnáct a půl... To jí spíš budeme hledat někde po barech...“  Dodám předvídavě.

„Ale ne, její kamarádka Sárinka je moc slušná holka, znám ji několik let. Nedělej ze všeho hned tragédii.“ Naštve se Lída.

„No když myslíš...“ Rezignuju a raději se už do dalších chmurných předpovědí nepouštím. Konečně si spolu přece užijeme pořádný léto u moře!

 Přesto tak nějak tuším, že zájezd čítající čtyři zoufalé matky pokročilého věku a sedm bláznivých puberťáků bude fakt mazec...

-----

 Den první.

Po nekonečné jízdě busem jsme konečně dorazili. Je horká srpnová noc. V centru městečka se koná oslava. Po celém náměstí jsou rozmístěny bílé kovové stolečky, u kterých posedávají hlučné italské rodinky, cpou se slanými koláčky a střídavě popíjejí víno i pivo. K tomu jim vyhrává místní kapela hity sedmdesátých let a na parketě zběsile poskakuje do rytmu malá holčička... Sedíme i s dětmi u jednoho ze stolků a snažíme se zapadnout mezi místní. Tančíme. Přidávají se kupodivu i naše pubertální děti a nakonec i partička nadšených italských důchodců. První večer se vydařil.

Den druhý.

Po večeři necháváme děti doma a vyrážíme na skleničku. Při nekonečném přemílání všech našich životních příhod zapomeneme vnímat čas. Vracíme se domů hodinu po půlnoci. Usínám. Někdo se mnou cloumá. Otevřu oči a vidím vyděšenou Lídu. Právě zjistila, že obě starší holčičky - Káťa i s kamarádkou Sárou, v ložnici chybí. Rychle se oblékám. Spouštíme pátrací akci. Ukáže se, že jsou naproti v baru. Vyrážíme za nimi. Obě děvčátka se skvěle baví uprostřed party italských mladíků a popíjejí něco, co rozhodně nevypadá na limonádu. Po krátké výměně názorů se všichni vracíme domů.

Den třetí.

Káťa a Sárinka s námi dnes na pláž nejdou. Bolí je hlava a zvrací. Prý úpal, tvrdí Lída... Úča Martina si hraje na chytrou a poučuje Lídu, jak slečny vychovávat. Večer si jdeme opět na chvíli posedět do baru. Tentokrát pro jistotu hned do protějšího, abychom měli děti na očích. Tam se nám totálně opije hysterka Alice. Okamžitě si vyhlédne oběť. Vypláče se na rameni playbojovi z Neapole a nechá se od něho utěšovat až do rána.

 Den čtvrtý.

Alice s námi dnes na pláž nejde. Bolí ji hlava, střídavě spí a zvrací. Asi úpal... Večer jdeme na sangria párty. Martiny „chlapeček“ - introvertní 16ti- letý Honzík, najednou odchází, aby se vzápětí odkudsi vynořil se zmalovanou blondýnou.

„Mami, to je Amélie, moje holka, my se jdeme spolu projít... Je od nás z hotelu.“ Oznamuje hrdě překvapené Martině. 

„Aha...proto si chodil každý večer zaplavat...prý kvůli kondičce..“ Chechtá se Lída... Martina je v šoku.. "Jak mi to mohl ten můj nemluvný chlapeček provést! Nabalí si nějakou fiflenu!!! Chápete to?!  Co si s ní proboha povídá, vždyť doma pořád jen mlčí!“ .Zatímco ji utěšujeme, Honzík se vrací „Hele, mami, neměla bys nějaký eura? Chtěl bych ještě Amélii pozvat na drink.“  Šveholí nemluvný Honzík a culí se přitom na slečnu.

 „No to rozhodně NE! Je ti šestnáct! Jdeme domů!“  Zavelí rázně Martina, aby vzápětí zjistila, že zatímco řešíme Honzíka, její mladší syn Vládík se mezitím nenápadně upravil sangrií, která se na akci podává zdarma. „Proboha, kolik jsi toho vypil?!!“...“Asi tři...,nebo že by čtyři?“...blábolí viditelně podroušený Vládík, kterého rychle odtahujeme do hotelu.

 Den pátý.

Vládík s námi dnes na pláž nejde. Bolí ho hlava a zvrací. Asi úpal... Chybí i Martina. Také ji bolí hlava a zvrací. Asi migréna... Nemluvný Honzík se zmizel kamsi vykecávat se slečnou a Alici utěšuje italský playboy. Ležíme s Lídou na pláži a pozorujeme děti. Lídiny holky už sekaj dobrotu a můj syn ani Aličin chlapec Jára naštěstí alkohol nepijí... Zatím... Vypadá to, že dnes bude konečně klid..

Ale není... K večeru se odkudsi vynoří už zjevně podnapilá Alice a hystericky štká. Playboy jí dal kopačky. Prý to bral jako letní romanci a netušil, že se do něj Alice zamiluje. Dala mu pár facek a on jí to málem oplatil. Utekla.

Zbytek večera trávíme utěšováním Alice a nadáváním na všechny debilní chlapy.

 Den šestý.

Alice s námi dnes na pláži není. Bolí ji hlava a zvrací. Asi absťák. Chybí ještě Honzík, který se opět věnuje slečně Amélii a Jára, který si včera cestou z pláže zvrknul kotník.

Večer hrajeme karty. Honzík si odešel zaplavat. Vrací se za 2 hodiny lehce podnapilý. Sebral kapesné a pozval slečnu na drink. Ta mu za odměnu dala kopačky. Prý až přijedou domů, tak by to stejně nefungovalo, protože on je z Prahy a ona z Brna a vztah na dálku je blbost.

Zbytek večera trávíme utěšováním Honzíka a nadáváním na všechny debilní ženský.

 Den sedmý.

Honzík dnes s námi na pláži není. Bolí ho hlava a zvrací. Asi úpal... Jinak jsme všichni. Hrajeme petanque, blbneme ve vlnách a užíváme si poslední den před odjezdem domů. Alice šla nakoupit víno, večer si uděláme závěrečný večírek na pláži.

Jsme tam konečně všichni... Děti si šli někam hrát a my ženský klábosíme a popíjíme. Pozorujeme hvězdy a posloucháme hukot moře. Víno rychle mizí. Je už dost pozdě, tak se vydáme hledat děti... Sedí v kroužku a hrají flašku. Ukázalo se, že šikovní Martiny synové nenápadně z našeho demižonu odlili víno do petky a teď už jsou podnapilí všichni. Odtáhneme je domů...

V šoku nemůžeme usnout a tak do rána na balkoně dopíjíme zbytek demižonu.

Den osmý.

Na pláž dnes nejde nikdo. Balíme se na cestu domů, bolí nás hlava a zvracíme. Všichni. 

Už se dost těším, až si doma po té dovolené konečně odpočinu..