Zastávkové dostaveníčko

Nemám ráda čekání. Jakékoliv. Jsem netrpělivá a nedočkavá, ať se jedná o čekání na autobus, či jde o nějakou schůzku.

Co se týče autobusových zastávek, mám zvláštní "štěstí" na upovídané lidi.

Vždy, když čekám na autobus, se mě někdo zeptá - buď v kolik to jede - nebo co říkám dnešnímu počasí a podobné otázky.

Musím se přiznat, že když to bývá brzy poránu, tak většinou nemám chuť komunikovat, ale někdy je z toho nakonec příjemný rozhovor s neznámým člověkem.

Samotné cestování mě však děsí. Nacpaný autobus, nedostání se při vystupování ke dveřím a v neposlední řadě - nepříliš vábný odér některých cestujících.

Zaráží mě, kolik českých žen ještě nepoznalo kouzlo deodorantu ..:)

Městskou dopravu využívám jen v případě naprosté nutnosti. Raději si udělám delší procházku, než se mačkat mezi lidmi a "probíjet" se k výstupním dveřím.

Někdy mi dojde trpělivost a vystoupím už  o dvě zastávky dřív a raději dojdu po svých.

Přeplněnost a hromadnost všeho druhu mě děsí a někdy mám pocit, že mám řádně "zaděláno" na sociální fóbii.

Za pár dní mě čeká po čtyřleté mateřské dovolené, opětovný nástup do práce, tak mi držte palce, ať se brzy adaptuji v davu:)

 

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Lucie Prochazkova | pátek 15.2.2008 10:05 | karma článku: 9,23 | přečteno: 746x