Na jednu stranu dám kamarádku č.1, říkejme jí třeba Jana.
Na druhou stranu postavím kamarádku č.2, Simonu.
Začnu Janou. Jana je typ ženy, co se obětuje pro druhé a bez výhrad ve všem souhlasí se svým manželem. Veškerá rozhodnutí nechává na něm a často říká větu - "No já nevím, až co tomu řekne Jára.." Sama nikam nechodí a veškeré její vidění světa se zúžuje na děti, manžela a domácnost. Chtělo by se říci - hodná holka. Ale..
Na druhou stranu je tu Simona. Simona stejně jako já, vyžaduje od partnera stejnou míru tolerance, jakou dává ona sama. Má vlastní názory a rozhodnutí nenechává rozhodně jen na manželovi. Když se jí něco nelíbí, umí to dát nepokrytě najevo a zdravě oponuje (vždycky,když přijedu na návštěvu, mají novou sadu talířů..:)
Když na to přijde, tak se umí parádně pobavit - ve vší počestnosti. Svoje děti miluje, stará se o ně skvěle. I o domácnost. Prostě jen nechce ve vztahu ztratit sama sebe.
No, a teď hádejte, ke které kamarádce chodím radši?
Musím se Vám přiznat.. Postava Jany je smyšlená. Nedokážu si totiž představit, co bych si s ženou typu Jana - povídala. Navíc by mě přivádělo k šílenství to její - "Já nevím, až co řekne Jára..."
Je pravda, že ve svém okolí znám asi dvě ženy tohoto typu, ale rozhodně je nevyhledávám.
Určitě mám blíž k ženám typu Simony, která je opravdu mou reálnou přítelkyní. Rozumím si s ní hlavně taky proto, že si ve vztahu pořád zachovává svoje "já, aniž by tím trpěla rodina. Myslím si totiž, že člověk si má za každou cenu zachovat svůj osobní vnitřní život a nestát se nikdy loutkou, co se podřizuje názorům a rozhodnutí jiných, býť jen třeba proto, aby byl klid. A jestli mají muži raději ženy, co jim umí zdravě oponovat a zcela se jim nepodřizují? O tom můžeme polemizovat..:) Ale z důvěryhodných mužských zdrojů:) vím, že mají raději ten druhý typ žen, ale je možné, že má soukromá statistika má trhliny..:)
