Zaujalo mne jedno aktuální oblíbené zaklínadlo: "Musíme přijmout uprchlíky jiných kultur a náboženství, neboť obohatí evropskou kulturu". A také toto: "Když emigrovali Čechoslováci, také je všude přijali..." Obě spolu souvisí...
Pominu časový rozdíl od počátku první imigrační vlny, který činí již něco přes šedesát let - tudíž naprosto jiné souvislosti a jiná platforma pro útěk z rodné země.
Čerstvě po revoluci jsem se ponořila, coby nezkušené mládě, do euforie. Vážně jsem si asi myslela, že když má někdo při inauguraci krátké kalhoty, porozuměl mému rebelskému srdci (zhruba stejně jako si jiní myslí, že když si někdo přimaluje na letáčku číro, ztotožnil se s jejich mladickými ideály). Také jsem chovala posvátnou úctu k emigrantům. Ta směřovala především do řad těch, kteří odešli do USA. Měla jsem k tomu silné důvody (neproletářský původ rodiče, rozvětvené příbuzenstvo tam za velkou louží, úzkou vazbu na pilota RAF v emigraci). Z mého horlivého a nekritického zbožňování všech atributů porevoluční fascinace USA, mne vyvedl až pohled druhé strany. Tehdy jsem se cukala, když mi můj strýc Joseph, zcela věcně popisoval, jak se k takové imigraci Čechoslováků stavěli tam za mořem.
Nebojte, nebylo to nic dramatického, ono v době neexistence internetu, panovala vlastně taková informační doba temna. Takže jestli se proti něčemu takovému, jako je příliv uprchlíků, dalo protestovat, pak už asi jen s křížkem po funuse a záznamů o tom patrně moc nebude. Tak tedy pohledem Američana (tedy přesně Američana coby potomka českých rodičů, kteří odešli do zámoří po 1. světové válce), člena krajanských formací, které pomáhaly a fungovaly jako záchytné modely:
Je jisté, že žádnou extrémní vlnu nadšení to nevyvolalo - již záhy bylo jasné, že v drtivém procentu jsou to lidé vzdělaní evropskými univerzitami, intelektuálové, umělci, vědci - národní elita, ať již perzekuovaná nebo s obavami z možné perzekuce. Obava o ztrátu pracovního místa v konkurenčním boji s takovým příchozím elementem je tedy přirozenou reakcí domácích. Další skupinou v emigrační vlně byli lidé pracovití, vyučení, ale především pracovití, ctižádostiví, s podnikatelskými ambicemi - zkrátka takoví ekonomičtí imigranti v tom nejlepším smyslu slova. Chtěli se prostě, NIKOLIV prostřednictvím vykořisťování sociálního systému hostitelské země, mít lépe. Pak tam bylo i dost takových (tím tvrzením mne tedy tenkrát strýc nakrknul), které můžeme charakterizovat slovem "parazit". Jak řekl můj strýček: "Ti se drželi krajanů jak ho*** košile...". Vyhledávali mezi nimi ty důvěřivé, půjčovali si peníze, uháněli vdovy, nechávali se vydržovat. Ti fakt pracovat nechtěli. Svezli se na té uprchlické vlně, tvrdíc, jak mohutně jsou pronásledováni. Komunikační kanály zpět do vlasti ale přes rodinné vazby fungovaly, nebylo těžké zjistit, jak moc dotyčný lže. Ale takovou zkaženou třešničku na dortu přináší každá taková vlna. Prostě strhne s sebou vše. Ať dobré nebo špatné. No, když se na to podíváte v globálu - proti čemu by se měli Američané tak vehementně bránit? Proč by neměli zcela humánně přijímat s otevřenou náručí? Vždyť přicházeli nositelé evropské kultury, která největší měrou vystavěla pilíře americkému snu. Přicházeli a pracovali. Podíleli se na růstu společnosti. Dle mého soudu nemohlo přijít nic jim prospěšnějšího. Pro jejich společnost to skutečně bylo obohacení. Nepřinášeli nebezpečné ideologie, náboženství, nepřišli se svými požadavky. Nevlamovali se přes ploty. Přicházeli sofistikovaně a pokorně. Takže, ať mi někdo tvrdí, že neexistuje rozdíl mezi imigranty těmito a imigranty aktuálními.
Existuje. A markantní.
V první řadě skladba uprchlíků. A předesílám, že jsou to prostá fakta - nejvíce Syřanů. Syřané jsou v rámci v Blízkého východu nadprůměrně vzdělaní. K nim bychom mohli mít patrně nejblíže. Nicméně 89 % obyvatelstva je nositelem islámu. Není mi nic do toho, co kdo nosí v srdci, ale pro celý svět je prostě nyní islám nebezpečím č. 1. Obrovská rizika, která přináší všelijaké nezdařené výklady této víry, musí vyděsit, a zcela oprávněně, každého rozumně uvažujícího potomka křesťanů. Když se k tomu připočte neskutečné diletantství "airbagových" států, které vědomě pouští uprchlíky bez prohlídek a registrace dál do vnitrozemí, jen aby se jich zbavili - neumím si větší eskalaci nebezpečí (teroristé, ISIS) ani představit. Věřím, že tito lidé chtějí pracovat a slušně žít. Ale především chtějí nazpět své domovy. Takže tímto směrem by se mělo v politice něco rychle pohnout. Nemám omluvu pro fakt, že armády světových velmocí nedokáží zlikvidovat něco tak zrůdného jako je ISIS. To jen nasvědčuje tomu, že jim to v mnohém vyhovuje.
Další skupinou jsou Eritrejci a Afghánci. Nelze si nic namlouvat, jaká pracovní místa mohou v Evropě zastávat lidé s naprosto nedostačujícím vzděláním? Je tam vysoké procento negramotných, navíc takřka neprodyšná jazyková bariéra - např. v případě Eritrejců. Opravdu se dá mluvit o nějakém přínosu a obohacení pro evropskou ekonomiku a kulturu? Jsme kupříkladu připraveni tolerovat na evropské půdě ženskou obřízku? Nebo etnické bojůvky Eritrea vs. Etiopie? Více ZDE. Jsme tedy připraveni přenést si sem, na evropský kontinent, letité problémy jiných etnik?
Dále jsou zde lidé z Nigérie a Kosova. I oni unikají na základě špatných životních podmínek ve své rodné zemi.
Domnívám se, že by se mělo přestat moralizovat, kdo je větším humanistou a kdo menším. Rizika jsou neoddiskutovatelná a velmi vysoká. Je to obrovské zatížení pro další evropské generace. Každá rozumná bytost se zcela racionálně zamýšlí, jestli nejde vstříc s otevřenou náručí vlastní likvidaci. Co je na tomhle nepochopitelného? Slepá ignorace a popírání zcela reálných rizik v rámci lidského rozměru tohoto exodu může mít fatální následky pro evropský kontinent.
Nad nějakým obviňováním z xenofobie můžu mávnout rukou a doporučuji to udělat všem, kdož mají tu čest s tímto nálepkováním. Tato země a tento národ už tolikrát prokázal benevolenci a byl vystaven tolika cizím jevům (což vždy přijímal smířlivě), že tato obvinění nejsou ničím jiným než jen jedovatým plivnutím.
