Pár slov k adopci dětí homosexuálními páry

Opět se vracím k tématu adopcí dětí homosexuálními páry, tentokrát s odkazem na další výpověď takového dítěte. Myslím, že neexistuje na světě silnější argument než síla autentického svědectví. Navzdory všem vědeckým výzkumům...

Společnosti jsou a budou předkládány stohy vědeckých pojednání  viz. informace patrně přímo ze Sociologického ústavu při Akademii věd ČR (zkopírováno z diskuze pod blogem - autor diskuzního příspěvku Lucie Novotná) "Výzkumy předních světových univerzit ukazují, že děti vychovávané stejnopohlavním párem nejsou vůbec odlišné od těch vychovávaných hetero páry. A to prosím existuje shrnutí 19000 (devatenácti TISÍC!!!) výzkumů zabývající se touto tematikou, které taky žádný rozdíl nenašly.Ráda bych se tady všech zeptala, kolik vůbec znají stejnopohlavních rodin s dětmi. Ti, kdo nejvíc kritizují, neznají žádné, ale napsáním článku na iDnes se hned stali odborníky.Takže paní Paseková, přestaňte tady kydat nesmysly. Jediní, kteří dětem ze stejnopohlavních rodin škodí, jsou lidi jako vy. Příště si prosím o tematice něco přečtěte, než začnete rozdávat neodborné názory pramenící pouze z vaší nevědomosti."

Jsem velmi ráda za konstruktivní kritiku, byť je její podání vedeno agresivně. Předně bych uvedla, že o objektivitě vnímání reality vědeckou obcí, jsme se měli všichni možnost přesvědčit již v kauze petice "Vědci proti strachu a lhostejnosti" (dovolila jsem si odkázat na jeden z blogů, kde se o objektivitě hovořit rozhodně dá). Vůbec se domnívám, že závratný počet různých výzkumů je pouze plněním určitého zadání na základě preferovaných lobby (a že gay lobby je jednou z nejsilnějších za poslední desetiletí lze snadno vypozorovat z prostého vývoje). Žel bohu, nejsem Edward Snowden, takže mé domněnky a přesvědčení zůstanou pouze mými domněnkami a přesvědčeními. Vyslovuji zde svůj, zcela laický, názor, který se zakládá na prostém rozumu a empatii vůči dětské duši. Je vskutku zarážející, kolik dospělých přesně ví, jak se cítí adoptované dítě v nové rodině, natož v homosexuální rodině. Všechno se to uzavře pouhým "je rádo, že ho někdo adoptoval" viz. další diskuzní příspěvek : "Adoptovanému dítěti je jedno, jestli mu dá lásku "normální" rodina nebo podle vás "nenormální" stejnopohlavní pár." - (autor p. Ivo Nentwich). Vážně je lidská duše tak prostá? Já bych si tedy vůbec netroufla hovořit za jakékoliv dítě, vyslovovat za něj jeho pocity. Když jsem ve svém původním blogu uváděla negativní svědectví dětí, které prošly výchovou homosexuálních párů, bylo mi na diskuzi odpovězeno takto :"Pár příkladů (mezi desítkami až stovkami naprosto neutrálních či pozitivních)" - autor Pavel Pech (protiváhou žádné odkazy nepřiložil))". Pravda, výše zmíněná svědectví pocházela od dětí, které vysloveně v homosexuálním prostředí trpěly. Dovolím si tedy zprostředkovat další, zcela se vymykající výpověď člověka, který žádným týráním ze stran milujících lesbických matek neprošel, přesto odmítá adopci dětí homosexuálními páry, a to na základě vlastní zkušenosti. Přečtěte si ZDE. Když si pozorně přečtete definici adopce, naleznete zde větu " vždy se přihlíží k nejlepšímu zájmu dítěte." Samozřejmě minorita, a to jí neupírám ty nejlepší úmysly, operuje pojmy jako jsou "přeplněné dětské domovy dětmi toužícími po lásce". Já opravdu věřím v dobrý úmysl, ale to ještě neznamená, že dobrý úmysl bude ve výsledku nejlepším východiskem pro heterosexuální dítě. Vím, že leckdy mohou dítěti nabídnout naprosto odpovídající, či dokonce normu převyšující, materiální zázemí, jistě lásku a pozornost v nemalé míře. Nic z toho však nemění REALITU. A tu nám mohou skutečně popsat POUZE A BEZVÝHRADNĚ děti, které tímto prošly. Domnívám se, že již tak je společnost výrazně zatížena zodpovědností za osudy opuštěných dětí, které svěřuje do výchovy heterosexuálním párům, neboť leckdy se to nepodaří a konce jsou dramatické. V této oblasti by se mělo zapracovat, tady by se mělo leccos zeefektivnit a sem upírat svou snahu o nápravu. Věřím, že je dostatek heterosexuálních rodičů, kteří by mohli dát dětem adekvátní domov. Je třeba zapracovat na systému, který by dokázal nalézt rodiče všem dětem, i těm hůře umístitelným. Ale především bychom neměli zapomínat, že pro alespoň nějaký slušný vývoj dítěte je třeba dětem naslouchat. Tak aby nedocházelo zbytečně k emočním zraněním, jen proto, že někdo chtěl dítě.

Pěkný den všem:-)