Taková malá povídka o životě

Máme jen jeden život, takže na pokusy máme málo času. Snažíme se, aby nám vyšlo co si vysníme. Každý má jiné cíle. Někdo kariéru, někdo majetek, někdo velkou rodinu a další třeba nechce nic, jen se poflakovat.

Ona byla v padesáti lidská troska. Kulhající, nahrblá se svěšenou hlavou, stočenou k jedné straně. Jedním okem koukala na zem, to proto, aby zase neupadla a druhým se pokoušela vidět před sebe. To proto, aby zas nevrazila do nějakého nevrlého člověka, který by ji seřval, až by se ještě víc nahrbila, tak jako by se chtěla srolovat do klubíčka a vytáhla by bodliny jako ježek na obranu. Chtěla by se  bránit, těm hnusným slovům, které by na ni srčely. Tak jako mnohokrát před tím, když se tato situace stala, si představovala, že je neviditelná. Že nikdo nevidí, jak je ji hanba, že ji nadávají a jen tak tak ji neuhodili. Zatím. Za to její manžel, to byl její pravý opak. Ten v padesáti rozkvetl, byl ještě, jak se říká štramák. Co štramák, ale muž v pravém slova smyslu, je narovnaný, že vypadá větší, než býval, zhubl a svaly se mu rýsují kolem jeho těla. Mírně prošedivělé pěkně sestřižené vlasy se obtáčejí kolem opálené tváře. Co ona ztrácela, on dostával. Zdálo se, jako by teprve v padesáti začal žít. Víkendy trávil, tak jak si kdysi vysnil, sám v přírodě. Jako by našel mužskou tvář, takovou kterou mívali muži po staletí, takové to spojení s přírodou. Dovolenou trávil v divočině, kde každý den trávil fyzickým vypětím, různým, ale vždy až do úplného vyčerpání, které ho zas a znovu nabilo k dalšímu životu.

Tyto dvě odlišné lidské bytosti na začátku společného života byli stejní. Stejně mladí a stejně plní životní energie a snů. Vyrazili společně a životní cestu a jejich plány se zdáli být stejné. Pak přilšo na svět jejich mládě... první rozdělovník jejich společné cesty. Žena se náhle po porodu začala oddalovat toliko jejich společné cestě, nebo to snad nebyla ona? Že by muž měl najednou jiné plány, než které měli spolu na začátku vztahu? Pro ženu přišlo naprosto přirozené, že jsou tu najednou tři a tak vše co uměla a co mohla dělat, dělala pro ně tři. On se přece také snažil dělat vše, co uměl a co šlo udělat pro ně tři. A jak se tak všichni snažili, zapomněli, co si vysnili. Byli upachtění a netěšili se na sebe. A to dítě, které bylo jejich, a moc si ho oba přáli a milovali, bylo najednou samo a opuštěné, však si toho ani jeden nevšiml, přes ty všechny snahy a pak výčitky, kdo toho udělá pro všechny víc. A tak najednou všichni byli sami. V takové pasti. On byl sám a začal žárlit. Ona byla sama a nalepila se na jejich dítě, až ho dusila, a dítě si nevědělo rady, komu ubližuje a komu ne, vždyť má rádo oba. A tak uteklo z domova.

A tak žena začala chřadnout a z té nelásky onemocněla. Všechna životní síla ji opouštěla a neměla se o koho opřít. Muž se osamostatnil a setřásl ze sebe ženu i dítě, tohle mě táhlo k zemi, řekl si a odešel. No a dítě stále běhalo od jednoho ke druhému. Jednomu aby pomohlo, protože je nemocný a k druhému, aby se mu alespoň na okamžik vrátilo do života, aby si všiml, že je tady a chce být jako dřív, součástí jeho života. K tomu je berlička někdy alkohol a někdy něco tvrdšího.

Tohle se už vrátit bohužel nedá a tak se muž po nějaké době zakouká do mladé a pěkné slečny a řekne si, že samoty už bylo dost a že je na čase nebýt sám. Slečna, protože je mladá, tak po nějakém čase, touží mít dítě. V muži trochu zamrazí, ale řekne si, že přeci minule, to nebyla jeho chyba, že to nevyšlo a jde do toho a mají spolu malé miminko. Jeho mladá žena si plní sny a kariéru, kterou si vysnila, však on už je finančně zaopatří a postará se o dítě. Tentokrát se snaží muž starat o společné dítě, vždyť toho prvního si moc neužil. A tak po čase se stará o dítě se vším všudy, tak jak se starala jeho první žena. A muž, ten teprve teď vidí, co ona vše obětovala, pro ně všechny. Jenže ta už mezi tím má starosti o své zdraví, protože se utrápila skoro k smrti. Její život byl jejich rodina a domov a to zaniklo a tak s tím pomalu zanikala i ona. Jiskřička v jejím životě nastala, když se měla stát babičkou. Přeci budu na světě ještě potřebná, řekla si a začala se těšit ze života. Koukla se do zrcadla svého života a zjistila, že doposud, se zdál prázdný. I ona se nakonec po nějakém čase  vzchopila a zavzpomínala na plány, které měla kdysi. A začala si je pomalu plnit. Škoda, že ti dva si své sny neplnili spolu. Proč to asi nešlo. Možná spolu zapomněli snít.