Chtěl by si vědět kolik života ti zbývá? Co uděláš s časem, který máš vyměřen. Kde, s kým a jak ho strávíš? Asi ne, viď? Ty náš malý chlupatý psíku.
Prognóza...jak bych vám to nastínil nejlépe… no víte, to je individuální. Nejde to říct přesně, řekl a podíval se stranou. Já se podívala víc zpříma do jeho mladého obličeje. Otočil se na mě. Zadívala jsem se hluboko do jeho očí, jakoby jsem mu chtěla číst v duši. Oko do duše okno, říká se a asi je na tom něco pravdy. Četla jsem. Najednou mi bylo jasné, co mi nechce říct a jemu bylo jasné, že vím, že čas vyměřený na tomto světě se blíží ke konci. Jsou slova, která ublíží a jsou taková, co potěší nebo utěší. Nechtěl ublížit a tak mlčel. Prolomila jsem ticho, bylo mi jasné, že musím říct něco pozitivního. Vím, neuzdraví se, ale budu se všemožně snažit, aby nemoc pokračovala pomaleji a byl tady s námi co nejdéle a jeho život, který s námi ještě bude mít, byl krásný a klidný. Zvěrolékař se usmál, pokýval souhlasně hlavou, posadil se za stůl a díval se do počítače. Asi se nechtěl dívat do zaslzených očí, plných bolesti a strachu. Pohladila jsem svého milovaného psíka a řekla mu: „ viď, ty náš psí dědečku, my tě nedáme, budeš s námi, neboj.“ Čeká nás asi těžké období, říkala jsem zvěrolékaři, když jsem platila a počítala kolik léků, speciálního jídla a vyšetření nás čeká. Nedělám si naděje na úplné uzdravení, ale zjistila jsem, kolik trpělivosti vám dá láska. Náš malý chlupatý člen rodiny, náš mazel, který mě často vyvedl svými činy do nepříčetnosti, byl bez energie.
Když jsme spolu s psíkem kráčeli pomalu k domovu, přemýšlela jsem o tom, jak ten odchod ze světa je u našich mazlíčků v mnoha bodech stejný jako u lidí. Byla bych moc ráda, aby tu s námi byl ještě dlouho a proto jsem moc vděčná, že jsem neslyšela žádnou prognózu. Ta by nás asi přivedla oba k rychlému konci. Ano, věřím v dobré konce. A ten našeho psíka bude určitě dobrý a mezi milovanými. Krásné dny vám všem přeji a prosím věřte v dobré konce.
