Nezvaný host

Pokud se zamyslím nad tím, kdo nebo co je nezvaný host, hned mě napadají nemoci a vši. Přicházejí nezvaní a nechce se jim jen tak bez boje opustit místo, které si vybraly. Dá nám opravdu moc úsilí vypudit je zas ze svého života.

Člověk ani neví jak, a kouká má vši. Sakra… Že by děti ze školy? Nebo kolegyně v práci? Hm… zavzpomínám. Také si onehdy půjčovala můj hřeben... Nebo ten divný chlap v metru, co mu něco lezlo po hlavě, ale to bylo velké, na veš opravdu velké, no ale co kdyby. A nebo u kadeřnice. Jej tam chodí lidí. To by bylo, aby někdo z nich je neměl. A ty hřebeny asi také nečistí pokaždé, rozjímám. Ale to by přeci poznala, je to odbornice, říkám si a tuto myšlenku zavrhuji. Také je možné, že u známých, jak jsme byli na víkend, děti si pořád hrály spolu a hlavičky u sebe. Veška – hop a má svůj nový domov.

Tak, řekla jsem si, to se zjistí, hlavně s tím něco udělej dřív, než toho bude plný dům. Zašla jsem do lékárny, paní magistra mě ujistila, že přípravek v hodnotě 250korun je opravdu účinný, vždyť je z Austrálie. Kladla na to důraz, jako by tam měly větší a odolnější vši, než u nás.

 To neměly naše vši. Byly asi klonované, protože, nejen že přípravek z „Austrálie“ nezabral, ale nabrala jsem dojmu, že po něm ještě víc zesílily a nabraly zdraví. Tak jsem zašla do jiné lékárny, kde mi jiná paní magistra, doporučila, zas nějaký zázrak, který jistě zabere, vždyť je z Německa!   Prd. Nezabral a vši vesele skotačily dál, nejen v hlavách dětí, ale po čase na hlavách celé rodiny.

 To by bylo, řekla jsem si, abych si s nimi neporadila. Vyhodila jsem všechny „zázračné přípravky z celé zeměkoule“ a dala se do vlastních pokusů o zlikvidování, tohoto nevítaného hosta naší rodiny.

Po několika omylech jsem přišla na jednoduchou věc, tahle nesmrtelná, naklonovaná a jinak velmi zdravá veš má slabinu. Přece jen! Tomuhle nezvanému hostu to klouže a nemá se čím zaseknout. Hodně kondicionéru a hřeben, pak vyčesávat. Chtělo to hodně trpělivosti, ale úspěch byl zaručen. Tento nezvaný host nás opustil.  Nikdo ho nezval a všichni byli rádi, že odešel. Zbyla po něm jen vzpomínka.