Ještě nevím

Jak se tak v lidském životě už stává, naši milí a drazí nás opouštějí. K nim patří i naši domácí mazlíčci. Rána je to pro milující veliká. Otázka, která mi zní v hlavě je zda si pořídit dalšího psího přítele. Ještě nevím.

Zdravím Vás milí čtenáři

Tak nás opustil náš milovaný pejsek. Náš kamarád, přítel do nepohody, člen rodiny. Dalo by se říct, že to bylo takové další dítě v rodině. I když jsme byli informováni o jeho zdravotním stavu a mysleli si, že vše ještě nějakou dobu potrvá a budeme vnitřně připraveni na vše co jeho i nás čeká, jenže realita udeřila rychle a vší silou. Jinak řečeno. Věděli jsme, že se neuzdraví, ale jeho smrt nás překvapila. Jako by člověk doufal v zázrak. Vím, že někdo z vás si říká, vždyť to byl jen pes, jen zvíře. Jenže kdo z vás má doma zvíře, které je jeho přítel, ví a zná jak to přátelství má pevné pouto. A tak mě osobně překvapilo, že žádný zázrak nenastal. Nepřišel žádný anděl, který by mi řekl, že se můj psí přítel uzdraví po novém léku, který jako zázrakem bude k sehnání, i když jsme se snažili. Příběh našeho pejska mi hodně připomíná lidské utrpení, jak doufáme v zázrak, když už nám nezbývá jiné řešení. Snažíme se tedy volat o pomoc k nebi. Někdy možná přijde, většinou však ne. Jak mi bylo vysvětleno, je to tím, že čas je neúprosný a nedá se zastavit ani zázrakem.

A tak je nám moc smutno, je to taková prázdnota na duši a v srdci krutá rána, která se pomalu bude hojit. Přišlo obviňování, kdo a proč za to může a jestli by tu ještě s námi nějakou tu dobu byl, kdyby ten nebo onen, udělal to nebo ono…

A přichází otázka. Máme hledat nového přítele, či ne. Někdo říká nahradit pejska jiným pejskem. Snad čím dříve, tím lépe. Podle mého nahradit nikoho nejde. Hledat nového přítele? To asi ano. Ten však by měl mít své nové místo, jinak by trpěl -  srovnáváním. Srovnávat staré s novým, no kdo z nás to nedělá, a mnoho z nás tím trpí.  Každý to má po svém.  Někdo zůstane už sám, jiný si pořídí dva.

Věci našeho pejska jsem neuměla hned dát pryč. Pořád mi ho připomínali a říkali, dokud tu jsme, tak je tu s námi i on. Čas snad bude milosrdný a ten pocit ztráty se trochu obrousí. Jídlo a nějaké věci putovaly do útulku, pro opuštěné pejsky. Jsou tam i pejsci, kterým zemřeli jejich lidští přátelé a najednou se ocitli bez lásky a domova. A to mě přivedlo na myšlenku, co třeba nějakému takovému pejskovi poskytnout domov a lásku. Vím, nenahradím mu jeho milovaného lidského parťáka, ale nebude na světě tak sám. Zatím sbírám odvahu.  Mít rád…víte, jak to mám na mysli, tak opravdově mít rád, to chce hodně odvahy. Přeji Vám všem, krásné dny plné opravdové lásky.