Deník stárnoucí ženy - Nakupuj, občane, nakupuj

Nakupuj, občane, nakupuj, zvedneš nám tím státní ekonomiku, sobě tím zvedneš mandle. Všude nás nabádají k nákupu, slevy na nás útočí z leva z prava. Někdy,vám tak přemýšlím, co se stane se všemi těmi věcmi co mám. Tak nakupujme!

Kupte, kupte tamto, kupte tohle, sleva tady, sleva tam, sleva na černý pátek, sleva na Mikuláše, sleva předvánoční, povánoční. Kupuj, občane dnes, protože zítra, už nebude co koupit. Kup dnes, protože po novém roce bude vyšší DPH a ty už na to nebudeš mít. Tak nakupuj, ať se to hýbe.

-----

Někdy vám přemýšlím, kam přijdou všechny ty věci, které mám, až tady na světě už nebudu. Kam přijdou, co s nimi? Budou ještě někomu dobré, nebo je někdo odveze a vyhodí na skládku, třeba jako dar duchům, za mé převezení na druhý břeh, že mě odvedou tam, kam patřím, po tom všem co jsem udělala, či neudělala, snad to harampádí na úplatu bude stačit. Nebo se kvůli těm krámům rodina rozhádá a už spolu nikdy nebudou mluvit, nebo snad dokonce, už se nikdy neuvidí?

Vánoce jsou svátky obdarovávání. Ovšem ne nakupování. Někteří na to zapomínají, a je jasné proč. Je jim jinými předkládáno, každou minutou… nakupuj, nakupuj, sleva, honem, jinak už to nebude. A ty jako nekoupíš ten nejhezčí dáreček pro své milované!?

 ------

Jenže… Nejdražší, nejkrásnější a nejmilejší obdarování na světě je, když druhým darujeme, co je pro nás nejdražší, a to je náš čas. Ten neúprosně běží všem, a pokud ze svého času darujeme byť hodinu, jako bychom darovali kus svého života. To je pak nejobdarovanější člověk. Ano, tak to vidím já. Pokud vyrobím pro své drahé něco sama, nebo vymýšlím dárek srdcem, dávám kus sebe a při pohledu na dáreček vykoukne vzpomínka.

------

Vánoce jsou svátky radosti a lásky a obdarovávání.

Dát svůj čas… všichni co se mají rádi, se mohou sejít. Každý přinese svůj čas. Své cukroví, dobré pití a něco dobrého k snědku a náhle je tu štědře prostřený stůl, plný lidí, kteří si povídají, zpívají a mají dobrou vůli. A to je ta radost, být spolu, dokud je nám to dopřáno.

Není to tak lehké, jak se zdá.  Velké umění není jen umět obdarovat, ale také umět přijmout.

------

Darovat a přijmout

Koupím dárek, po kterém někdo touží, mohu ho poslat po kurýrovi, té osobě přímo domů, a mohu si jet, jedno kam, třeba k moři, plavat a být tam sám. Protože miluji samotu. Protože miluji sebe. Ten druhý bude sedět sám u stromku a rozbalovat dárek, který mu předal cizí člověk mezi dveřmi za podpis… No a na první pohled je vše vyřešené.

Pozvat někoho ke svátečnímu stolu, nebo k němu přijmout pozvání. Obé, není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Někteří z nás ho neumějí přijmout, z důvodu nám skrytých, možná nechtějí být na obtíž, možná nevědí, co si počít v cizím prostředí. Je snadnější být sám.

• Nemusí to být tedy na vánoce. Stačí, pokud jsem pozván, třeba na dětskou besídku svých vnoučat, a přijmout ji. Vidět je jak jsou šťastni, že si babí a děda udělali svůj čas, na ně. Už se ta příležitost nemusí opakovat. Nebo předvánoční čas u pečení a výroby vánočních dekorací, strávené společně. V místnosti provoněné vanilkou, kakaem a skořicí, zahřátí horkým punčem, svařáčkem nebo grogem.To jsou naše časy, později vzpomínky, které nás drží při životě, když nám teče do bot. A slogan...Slevy se už nebudou opakovat. To je lež. Slevy budou. Ale příležitost se vidět a být spolu, teď a tady, ta se už opakovat nemusí.

Mám ráda předvánoční čas. Čas společných chvil, milého setkávání na různých akcích s různími lidmi. Ať jde o rodinu, přátele, hudební koncerty různého žánru,a i ten večírek s kolegy z práce i na ten se moc těším. Vánoce jsou fajn.