Slovo Vánoce bylo převzato z německého Weihnachten, ale dobově ho můžeme s určitostí zařadit do 12.- 13.století. Co nám tyto svátky přináší, aneb jak je vnímám já................Myslíte si, že by neměly mít své místo v kalendáři? Já ano. Proč? Jejich původní význam podle mě téměř zcela vymizel. Z Ježíška se stal mávnutím kouzelného proutku Santa Claus, takže děti vlastně ani neví, zda první či druhý pán není schizofrenik. Dokonce jsem slyšela broukat si malého chlapečka, že dárky nosí náš ex-prezident. Fantazie dětí je bezbřehá, ale nechat je zrovna při této modifikaci by byl hrubý nedostatek.
Lucie Křížková
Pro mnoho lidí jsou vánoční svátky pouhou komerční záležitostí a ideální záminkou ke konzumaci přemíry alkoholu a jídla. Následná snaha zhubnout do plavek rychlostí světla pomocí doporučených diet pak bývá předem marná. V tomto případě asi platí, že čím delší zima, tím lépe. Nebo naopak? Někde jsem slyšela, že posloucháte-li během ''bužírování'' hudbu, spálíte více kalorií, než se může na pohled zdát. Na chuť této dietě mohou přijít zejména milovníci popu, jazzu nebo klasické hudby. Tak mi tedy nezbývá, než přeplout z gothické rockové vlny na žánry mým uším poněkud vzdálenější, nebo si opravdu tu digitální váhu nekupovat.
Položili jste si někdy otázku, kdy jste měli naposledy pocit, že sváteční období je pro vás plnohodnotným odpočinkem? Při představě množství cukroví pro potencionální hosty některým z nás stoupá horečka. Spěcháme do obchodů s limitovaným zbožím jen proto, abychom naplnili materiální touhy našich milovaných, přičemž si cestou zlomíme nohu a poté stejně zjistíme, že vysněné zboží je dávno vyprodané.
Opravdu potřebujeme dny v kalendáři vyhrazené k tomu, abychom vyjádřili nejbližším a přátelům, jak moc si jich vážíme? Nebo naopak ''opíjeli'' kolegy z práce a nadřízené honosnými dary za účelem zvýšení platu a utužení vztahů na pracovišti, když lze uplácet celoročně?
Odkud se tedy vzalo tvrzení, že Vánoce jsou svátky klidu a štěstí?
Všichni jsme sociálně determinováni, prostředí, do kterého se narodíme, si nevybíráme. Vyslovil snad toto klišé nějaký panovník rochnící se ve vlastním blahobytu, obskakovaný svými poddanými? Když se pozorně rozhlédneme kolem sebe, co skutečně vidíme? Na jedné straně stojí děti z dětských domovů a na druhé rodiče, kteří si své ratolesti pro domnělý nedostatek času kupují dotykovými telefony, tablety a výlety do vesmíru.
Myslím si, že každý z nás měl někdy v životě období, kdy trpěl depresemi nebo úzkostmi. Máme osvojené vlastní způsoby, jak se s němi vypořádat nebo se cestu snažíme najít. Mě osobně zajímalo, jak je to s boháči o Vánocích. Mají snad těžkou nejen peněženku?
Na internetu jsem se začetla do článků na toto téma, ale nakonec jsem se rozhodla, že bude zajímavější sespsat skutečný rozhovor s reálnou osobou. Kontaktovala jsem tedy jednoho mého známého, velmi movitého podnikatele s prosbou, zda-li by mi věnoval pár minut drahocenného času u kávy. Na smluvenou schůzku "přištrádoval" s půlhodinovým zpožděním, úšklebným úsměvem na rtech a průpovídkou, že by bylo více než vhodné sejít se jindy, protože vůbec nestíhá. Podívala jsem se otráveně na hodinky a jedovatě odsekla, ať si nedělá těžkou hlavu.
Přibližně týden poté se ozval na skype. Rozechvělým hlasem a s hurónským smíchem křičel do webkamery nečekanou zprávu o výhře vysokého finančního obnosu a dotaz, zda s ním pojedu na dovolenou do Las Vegas. Jelikož se nyní neplánuji vdávat, zdvořile jsem jeho nabídku odmítla. Rozhovor v kavárně sice neproběhl podle mých představ, ale část výhry byla věnována charitě. Alespoň v to doufám...
A jaký máte vy pohled na vánoční svátky?
