Odsoudit je lehké

Reakce na článek blogera Pana Hrebenara http://hrebenar.blog.idnes.cz/c/165640/Nesnasim-zebrani-handicapovanych-na-internetu.html

Vždycky jsem si říkala, že nikdy nebudu reagovat na články místních blogerů. Je každého věc, co si píše a já nejsem v pozici, kdy bych měla někoho hodnotit, protože sama se psaním teprve začínám a jak by někdo řekl, jsem ještě moc mladá. Včerejší článek pana Hrebenara mě k tomu však donutil, protože si myslím, že text překračuje silně meze slušnosti a tak se k němu vyjádřím. Na první pohled může některým čtenářům, kteří autora neznají, připadat článek jako běžná úvaha, ve které se autor zabývá žebráním na internetu. V článku odsuzuje všechny handicapované, kteří touto cestou požadují peníze a nazývá to moderní formou žebrání. Internet používám už hodně dlouhou dobu a ještě nikdy se mi nestalo, že by mi přišla nějaká výslovná žádost o peníze. Právě naopak si myslím, že většina zdravotně postižených by měla s něčím takovým problém a jen tak by o peníze na internetu nežádali. Nestalo se mi, že bych na nějaké stránce četla dojemný článek, ve kterém by handicapovaný žádal o finanční podporu. Ani autor neuvádí žádný konkrétní zdroj na stránku, kde by něco takového bylo. Informace jsou tedy pro mě osobně nevěrohodné a nemají žádnou informační hodnotu, protože se jedná jen o autorovi domněnky. S jedinou žádostí o peníze od někoho s handicapem jsem se setkala v případě Petry Shottové, ačkoliv žádostí se to snad ani nazvat nedalo. Petra napsala článek, ve kterém popsala svůj život a postižení, kterým trpí. Na úplný závěr v něm uvádí, že má možnost podstoupit léčbu v Egyptě, která by mohla zlepšit její zdravotní stav. Bohužel je to dost finančně náročné a ona si léčení pochopitelně nemůže dovolit. Textem čtenáře k ničemu nenutí. Vyzívá je jen k tomu, aby se nad tím zamysleli a pokud budou chtít, mohou jí finanční částkou pomoci léčbu realizovat. Článek vůbec nezní jako zoufalé prošení o peníze. Naopak je plný naděje a dokonce i lehkého humoru, který je pro tuto autorku tak typický. Je na čtenáři, jak na její příběh bude pohlížet. Já sama za sebe musím napsat, že Petře moc a moc fandím. Doufám, že jí léčba opravdu pomůže a že díky ní bude moci žít mnohem kvalitnějším životem. Rozhodně její článek nepovažuju za žebrání, ale za prosbu o pomoc od dívky, která chce místo pláče nad osudem žít. Příklad Petry zde uvádím, protože mi vytanula na mysly při psaní tohoto článku a myslím, že si na ni vzpomněl i pan Hrebenar, ačkoliv článek s Petrou přímo nesouvisí. Autorův text se s počtem vět stává stále více útočnější. Naráží v něm na onkologické pacienty, kteří si vymýšlejí své problémy a pak žebrají na internetu. Samozřejmě že ani zde není uvedené žádné jméno. Domnívám se však, že autor hovoří o místní blogerce Ivetě Kollertové. Pan Hrebenar už totiž na blogu o ní napsal útočný článek a často ji také verbálně napadá v diskusích. Při zmínce o spisovatelích, kteří si vydělávají desetitisíce, musí být čtenářům jasné, že se jedná právě o Ivetu. Pokud to tak opravdu je, považuji to za projev až neuvěřitelné zloby, kterou si tato žena rozhodně nezaslouží. Z autorových slov je zřejmé, že o Ivetině situaci naprosto nic neví. Nebudu zde popisovat její příběh, protože ten si každý může přečíst u ní na blogu a nebo nejlépe přímo v její knize. Myslím si však, že Iveta je v mnohem horším zdravotním stavu než pan Hrebenar. Nechybí jí však rozhodně chuť do života a velká dávka optimismu. Je příkladem pro ostatní, že i s těžkým postižením může být život radostný. Když si přečtu nějaký její článek, vždycky mě to neuvěřitelně nakopne a dodá ještě větší chuť bojovat. Připadá mi, že snad ani autor její články nečetl, protože jinak by nemohl napsat něco takového. Kdyby znal její současný život, věděl by, že o žádné peníze nežádala. Sbírku pro ni zorganizovali přátelé a já si myslím, že udělali dobrou věc. Iveta nepatří k lidem, kteří by o něco prosili. Naopak je to člověk, který chce dávat ostatním. To se jí myslím daří, protože jsem si jistá, že mnoha lidem svými články a knihou dodala chuť do života. Pokud si autor myslí, že za ni dostala desetitisíce, hluboce se mýlí. Moje známá napsala knihu a nedostala za ni nic. V České republice se podle mě psaním moc uživit nedá. Iveta však určitě nenapsala svůj příběh pro peníze, ale protože chtěla dodat odvahu těm, co bojují se stejným onemocněním. Za to by jí měl autor zpíš obdivovat, protože ne každý dokáže takhle otevřeně psát a vyrovnat se s problémy. Iveta má rozhodně moji podporu a pokud bude třeba, kdykoliv jí pomohu. Vážím si jí jako člověka a dokáže mě naštvat, když na ni někdo takhle neopodstatněně útočí. Článek pana Hrebenara mě silně znechutil. Nemám ráda, když někdo moralizuje a poučuje ostatní. I když se někdo rozhodne prostřednictvím internetu požádat o peníze, je to jeho věc. Rozhodnutí, zda konkrétní osobě lidé přispějí, záleží jen na nich. Myslím si, že lidem, kteří takto žádají o peníze, to určitě není moc příjemné. Pojišťovna však některé pomůcky neproplácí a často se jedná o drahé věci. I různé příspěvky jsou nějak limitované a tak není divu, že se někdo snaží peníze získat i jinak. Ono takové auto, které je ještě k tomu speciálně upravené, není vůbec levnou záležitostí. Představte si autore, že byste měl malé dítě, kterému by mohla jen drahá naslouchátka pomoci k lepšímu životu a díky nim by mělo možnost se dále rozvíjet. Argumentoval byste jistě nějakou nadací, ale těm se hromadí tolik žádostí, že by vám na tu vaši možná ani neodpověděli. Pak byste pravděpodobně dělal vše pro to, abyste peníze získal jinak. Neprožil jste nic takového a tak neodsuzujte ostatní. Místo toho je vždy lepší snažit se danou situaci pochopit. Ono se lehce něco posuzuje, když je člověk neustále zavřený doma a třeba maminka mu udělá, co na očích vidí. Skutečný život je však úplně o něčem jiném. Na závěr jen napíšu, že včerejší autorův blog je dle mého názoru útočný a nenávistný. Pokud si ho dá totiž člověk do souvislosti s předchozími autorovými články a projevy v diskusích, zcela jistě to pochopí. Pan Hrebenar by měl urychleně své útočné blogy smazat a omluvit se. Rozhodně je za co!