Maličkosti s velkým významem

Dnešní sváteční den je pro většinu lidí dnem, kdy nemusí do práce a mohou tak načerpat trochu nové energie. Je to ale hlavně čas, který můžeme prožít s rodinou a je to i vhodná příležitost pro nějakou pěknou procházku.

Ráno sice byla pořádná zima, ale nakonec se udělalo moc hezky a počasí přímo vybízelo vyjít si ven. Mám ráda ty podzimní dny, kdy je sice už docela chladno, ale sluníčko nám stále dává o sobě vědět a jeho hřejivost ve mně vyvolává příval radosti. Mám ráda ten pocit, kdy se mi sluneční paprsky dotýkají tváře. Pro mnohé možná maličkost, ale pro mě je to věc, která mi dokáže udělat radost a naplňuje mě štěstím. S mamkou jsme se rozhodli, že se půjdeme projít do města. Během týdne máme každá svoje povinnosti a tak nemáme tolik času na společnou procházku. Moc si vážím všech okamžiků, které s ní mohu prožít. Chci si je zapsat hluboko do paměti a později na ně s láskou vzpomínat, protože čas strávený s rodiči je podle mě ten nejvzácnější. Když jsme vyšli ven, pofukoval mírný větřík, ale i to bylo svým způsobem příjemné. Už ze zvyku vždycky zvednu hlavu k obloze a přemýšlím o tom, jak zrovna vypadá. Nemůžu to sice vidět, ale představivost mi pracuje s neuvěřitelnou intenzitou. Sluníčko nesvítilo a tak mi připadalo, že jsou možná na obloze mraky, které ho zakrývají. Někdy se zeptám mamky, jak vypadá obloha, ale často nechám pracovat jenom svoji představivost, protože i to má své kouzlo. Blízko domu máme malý lesík, přes který se dá jít i do města. Šla jsem tudy už mnohokrát, ale stále si všímám něčeho nového, co mě dokáže okouzlit. Dnes to byla velká hromada listí, která nám dávala vědět, že podzim už je tady. Listí překrásně voní a prý má i různé barvy. Nedokážu si to dost dobře představit, ale listí je zajímavé i na dotek a to je něco pro mě. Každý lístek je trochu jiný a většina z nich se dá k něčemu připodobnit. Některé mají tvar kola a jiné se zase dají přirovnat k obdélníku. Některé lístky jsou úplně rovné a další na sobě mají různé hrbolky. Stále mě udivuje, co všechno příroda dokáže a jaké zajímavé tvary často vytváří. Vzpomněla jsem si na dobu svého dětství, kdy jsme jezdili na prázdniny k babičce, která má dům se sadem. Trávila jsem v sadu celé hodiny a pořád dokola jsem si prohlížela všechny ty stromy. Přejížděla jsem po nich pomalu rukama a vždycky jsem objevila něco nového. Dnes už mi to připadá tak dávno, ale vzpomínky na ta nádherná léta si uchovám v myšlenkách navždy. Dnes už jsem o mnoho let starší, ale stále mě baví zkoumat všechno, co nám příroda přináší. Je pravda, že hodně krás pro mě není dostupných, ale naštěstí je všude kolem tolik věcí, na které oči prostě nepotřebujete. Když jsme došli do města, bylo mi docela líto, že jsme radši nezůstali v lese. Všude byl klid, protože moc lidí asi nemá chuť ve svátek trávit čas ve městě. Během týdne je však všude velký hluk a tak je pro mě příjemné projít se po prázdném náměstí. Nemám moc ráda velké davy lidí, protože se mi pak hůř orientuje a člověk pořád do někoho vráží. Postupem času jsem si na to však zvykla a s trochou trpělivosti se dá probojovat i tou hromadou lidí. Mamka si potřebovala něco koupit a tak jsme zamířili do jednoho obchodního domu. Překvapilo mě, že i ve svátek je tam hodně lidí. Mamka má ráda hlavně obchody s oblečením a tak jsem s ní pár obešla. Radši bych byla někde venku, ale na druhou stranu vím, že to mamku těší a já jí tu radost moc ráda dopřála. Když už jsme skoro odcházeli, všimli jsme si malého obchůdku, kde bylo možné koupit si různé kameny. Musím přiznat, že mám kameny moc ráda. Když jsem chodila na základní školu, často jsme se s kamarádkou během vycházky stavovali v malém obchůdku, kde prodávali právě různé druhy kamenů. Někteří spolužáci se nám smáli, že sbíráme šutry, ale my jsme se stejně nenechali odradit. Vždycky jsme tam objevili nějaký pěkný kamínek, který ani nebyl moc drahý a tak jsme si odsud většinou nějaký maličký odnesli. Ani dnes jsem neodolala a v obchůdku jsme se zastavili. Prohlédla jsem si velké množství kamenů a všechny byly svým způsobem krásné, ačkoliv musím říct, že nejraději mám ty úplně jemné. Jeden mi však připadal ze všech nejkrásnější. Byl velký tak akorát do ruky a svým tvarem mi připomínal ovál, který byl na jedné straně rozšířený. Svojí jemností mi připomínal sklo a bylo moc příjemné ho držet v ruce. Neodolala jsem a kamínek si koupila. Někteří lidé říkají, že kameny mají moc léčit. Nevím, do jaké míry je to pravda, ale rozhodně je jeho dotek na kůži velice uklidňující. Dnešní odpoledne bylo krásné. Možná si někteří z vás teď řeknou, že jsem přece byla jen na obyčejné vycházce, ale mě opět duševně obohatila. Všimla jsem si řady na první pohled maličkostí, ale je důležité umět se radovat i z nich. I úplné drobnosti nás posouvají dopředu a právě kvůli nim je život krásný.