V pátek 30.3.2012 proběhla Křížová cesta centrem Plzně (podle Janova evangelia). Plzeňané se jako každým rokem divili, že je něco takového možné. Vykukovali z oken. Často však hned zalézali, aby je náhodou někdo s věřícími nespojoval.
U branky nedaleko náměstí 30.3.2012Elf
Je to provokující pocit jít těmi samými ulicemi, kterými chodím do práce a z plna hrdla zpívat Ave crux, spes unica (Zdráv buď kříži, jediná naděje!). Až půjdu v pondělí do práce, budu se tomu v duchu usmívat. V davu 500 lidí jsem si to mohl dovolit. Sám bych tak však asi neměl odvahu učinit. (Navíc by to píše lidi odrazovalo od víry než přitahovalo). Plzeněné po očku pozorují dav 500 lidí s velkým dřevěným, obyčejným křížem, stlučeným ze dvou trámků. Podivují se tomu, že si klekají na dlažbu města, že zpívají nábožnou píseň. Stoupají si na špičky, aby viděli některou ze scének, kterými se mladí snaží vyjádřit svou víru v moderní době, s moderními problémy.
Dav chrání policie (dva muži ze státní), řídí dopravu při přechodu davu přes rušné křižovatky a tak se možná přihlížející bojí vyjadřovat. Až na jednoho extroverta, který nedbá na nic a vyjadřuje (rušivě) své názory. Jenže jeden z řeholníků je chlap - obr, takže získává pro nás výhru 1:0 nad extrovertem. Ten jde nakonec s námi celou křížovou cestu a na konci pochvalně vykřikuje, že se mu to líbilo.
A na závěr zajímavost. Tatáž křížová cesta v roce 1901: Na náměstí není k hnutí. Je celé slavnostně vyzdobeno. Průvod také vychází z kostela sv. Bartoloměje a jde k velkým oltářům postavenými před domy. Odhaduji možná 20 000 lidí.
V 2012 je hrstka 500 věřících spíše raritou a je to od nich statečné přiznání se k víře před většinou lidí, žijících bez Boha.
