„Aha, takže je to pořád dokola!"
„Co je dokola?! To, že si radši celej víkend užíváš s dcerunkou? Jo, tak to máš pravdu!"
„Mám ji jednou měsíčně na víkend. To je pro tebe takovej problém to prostě skousnout?!"
„Ne, není, ale já jsem tady ta jediná, co vždycky musí něco skousnout."
„Říkal jsem ti, že jedeme na Macochu. Nechtěla jsi s námi jet? Nechtěla."
„Jo, nechtěla. Protože já bych ráda alespoň jeden, jeden jedinej víkend byla s tebou sama, rozumíš, s_a_m_a!"
„A čí to byl nápad jít v sobotu na ten bowling? Můj?!"
„Aha, takže jsem si to vlastně zavinila sama, že?"
„Asi to tak bude."
„Hm. Pěkný. Říkala jsem ti, že je musíme pozvat, protože oni nás zvali už dvakrát. Ale ne, že to má být hned tenhle víkend. O termínu jsem neříkala ani slovo."
„No, jim se to zrovna hodilo."
„Jo a tobě taky, že?"
„Jak, mě taky? Já říkal už v pátek, že se mi nechce nikam jít. A kdo mě přemlouval?"
„Jo, ale to jsem nevěděla, že budeš potom pryč ještě celou neděli!"
„Já to přece taky nevěděl. Karolína volala až v sobotu večer."
„Jo, bejvalka ti zavolá a ty se můžeš přetrhnout a letíš v neděli ráno pro dcerunku."
„Seš trapná."
„Možná. A ty seš jako pejsek. Čekáš pěkně na povel a potom honem utíkáš za paničkou."
„Ha ha ha. Tisíckrát jsme tohle už spolu řešili. Nedělám to kvůli Karolíně, ale kvůli Lucince, jasný?! Že je její matka kráva ještě neznamená, že se na ni vykašlu."
„To po tobě taky nikdo nechce, ale můžeš přece taky mít svůj život, ne? A ne pořád tancovat, jak si pískne!"
„Musela prostě odjet a ..."
„Jo, za nějakým borečkem, užívat si na chatu. A ty jako vzornej taťulda letíš pro dcerušku."
„A to ji mám radši nechat hlídat nějakou puberťačkou za pade na hodinu?"
„Ale tohle přece není tvůj problém. Měl jsi ji mít až za čtrnáct dní. Ať si tvoje bejvalka taky organizuje život! Prostě tě pořád jenom využívá! Tahá z tebe peníze a ..."
„Aha! Tak zase peníze! Tak o tohle jde?"
„Seš trapnej! Nejde o žádný peníze!"
„Ale jo. Řekla jsi to."
„Víš co? Jsou to tvoje peníze, klidně si je třeba spláchni do hajzlu!"
„Jo, radši než je dát malý, že jo?!"
„Jo, malý?! A nebo taky Karolínce, ne?!"
„No jo, jasně. Tohle je prostě ubohý!"
„Jo, ty seš prostě ubohej!"
„Můžu se tě na něco zeptat?"
„No, prosím?"
„Proč vy, ženský, pořád tak zasněně vykládáte, jak je úžasný, když má chlap smysl pro rodinu, klidně i tu bejvalou, ne? A potom, když přijde na věc, tak ho prostě chcete mít sobecky jenom pro sebe a pro vaše mláďátka?"
„Debile!"
