Že by jim to konečně došlo?

Nejednou jsem na těchto stránkách psal o tom, že sportovci z muslimských zemí raději přijdou o šanci na vítězství, případně medaili, včetně olympijské, než aby soutěžili s reprezentanty Izraele. Jsou ale i jiné případy.

O prapodivném chování alžírské ženské reprezentace v goalball, která má na nynější paralympiádě ve skupině Izraelky a nenastoupila do zápasu, neboť trochu záhadně nestihla spoj do Ria, jsem se na svém blogu už zmínil. Věc je zatím v šetření, vyčkejme tedy.

Dobrá zpráva přišla z ženského stolního tenisu jednotlivkyň. V základní skupině C třídy 1-2 figurovaly Caroline Tabibová z Izraele a Abuawadová z Jordánska. Zápas se uskutečnil dle programu, jordánská hráčka zvítězila 12:10, 11:5 a 11:9 – a tak to má být. Rozuměj: nastoupit, změřit síly ve férovém boji a  politiku nechat před branami Ria.

Je ovšem pravda, že Jordánsko udržuje s Izraelem diplomatické vztahy a stejně jako  Egypťané s reprezentanty židovského státu soutěží. (Byť potom odmítne Egypťan po zápase podat Izraelci ruku, jako se to stalo při judu v Riu na „normální“ olympiádě.)

Mnohem zajímavější se jevila situace na paralympiádě ve sportovní střelbě. V disciplíně R7-libovolná malorážka 3 polohy na 50 m, kategorie SH1 se sešlo 22 závodníků. Tedy v kvalifikaci, z níž  postopupilo osm nejlepších do finále. Z toho jeden z Izraele a tři ze Spojených arabských emirátů. Emiráty, jak známo, neudržují s Izraelem žádné vztahy a považují jej za nepřátelský stát. Když k tomu přidáme zavilý protiizraelský fanatismus ...  Ale nemalujme čerta na zeď. Tentokrát to dopadlo tak, jak mělo.

Všichni tři střelci z Emirátů se kvalifikace zúčastnili, a to navzdory tomu, že Doron Šaziri byl příslušníkem Obranného vojska Izraele (IDF). Ve službě na izraelsko-libanonské hranici byl zraněn nášlapnou minou a přišel o dolní končetinu pod kolenem.

Z kvalifikace postoupili dva ze tří reprezentantů Emirátů a také Šaziri. Ve finále pak Abdula Sultan Al Aryani nastřílel 451,6 bodů a získal stříbrnou medaili. Vítězem se stal se 453,7 body Srb Suranji, Izraelec Šaziri vybojoval bronzový kov (437,5).

Zatím nepřišly zprávy o tom, jestli nedošlo k nějakému incidentu během vyhlašování výsledků (přece jenom vedle vlajky Emirátů stoupala vlajka nenáviděného Izraele), nicméně je na místě konstatovat následující. V této disciplíně bylo jasně vidět, jak pošetile by se výprava Emirátů zachovala, kdyby (pod jakoukoli záminkou či výmluvou) odmítla nastoupit proti střelci z Izraele.

Abdul S. Al Aryani, mimochodem bývalý policista, který byl těžce zraněn při dopravní nehodě, by přišel o stříbrnou medaili z nejvýznamnějšího světového paralympijského klání.

A to je přece důvod, proč sportovci na OH i POH jezdí. Aby soutěžili, vyhrávala a získávali medaile. Nikoli proto, aby tam praktikovali svoji nenávistnou protiizraelskou (či jakoukoli jinou) politiku, jak se zhusta stále děje. Po návratu jsou doma obvykle považováni za národní hrdiny, ale není to nic jiného než děsivý projev zvráceného uvažování.

Jak se ptám v titulku: že by to alespoň některým z nich konečně došlo?

Podívejme se na servery:

... prošel jsem  v úterý 13/9 pár emirátských. Na některých ve zprávě o Al Aryaniho úspěchu (již druhém v Riu) nechyběla zmínka o tom, že bronzový  byl reprezentant Izraele (šipka). Patří k nim  The Gulf Today.

... anebo The Khaleej Times (opět šipka).

... některé servery ovšem Izraelce nezmínily, pouze zlatého Srba. Namátkou The Gulf News.

... a také portál The National. To není výčitka, jen suché konstatování. Ostatně ani všechny izraelské internetové deníky nepsaly o tom, že stříbrný byl reprezentant Emirátů. Podstatné je, že střelecká soutěž proběhla docela normálně. Nenormální je, že něco normálního vyvolává zvláštní uspokojení, ačkoli by to mělo být naprosto samozřejmé - že kdo se kvalifikuje na olympiádu či paraolympiádu, ten také soutěží. Padni komu padni.