Žádné porušení Ústavy, žádná kompetenční žaloba

Pes je zakopán jinde. V politickém stylu, který se od jisté doby zahnízdil v českých mocenských strukturách. Stylu, jehož důsledkem je pro demokracii jedna neblahá skutečnost.

Zjišťuji, že čím dál víc mých bližních se vyhýbá volebním urnám jako pravověrný muslim alkoholu.

Prezident Zeman ve čtvrtek (28/6) v TV Barrandov vyložil karty na stůl. Na přímou otázku moderátora Jaromíra Soukupa „Byly dva seznamy, nebo jeden?“, odpověděl:

• …byl předběžný seznam, kde nebyl uveden žádný ministr zahraničí, a druhý, v podstatě dopis od pana premiéra Babiše, kde mně navrhoval dva ministry zahraničí, nejprve Miroslava Pocheho – a v případě, když ho nepřijmu, tak navrhoval pana Jana Hamáčka. A tomuto druhému návrhu, jak víte, jsem vyhověl.

Tečka.

Prezident se tedy nedopustil „flagrantního porušení Ústavy“. Celou tuto frašku sice svým negativním postojem k původně navrhovanému kandidátovi ČSSD na post MZV primárně způsobil (a je věcí odborné debaty, jestli na to má z Ústavy právo), nicméně těmi, kdo tančili podle jeho not, ač nemuseli – ba neměli –, jsou premiér Babiš a šéf ČSSD Hamáček.

Výsledkem je typická česká politická bramboračka s podivnou pachutí v ústech. Miloš Zeman je z obliga. Andrej Babiš reaguje podezřele nervózně, když má odpovídat, jak to bylo se seznamy ministrů, neboť dosud tvrdil, že byl jeden, zatímco prezident v televizi řekl, že byly de facto dva. No a Jan Hamáček, ač má dvě (přesněji tři) vládní funkce, se jen tak nezbaví cejchu toho, kdo tahá za kratší konec provazu. V očích členů části ČSSD se jeví jako „ten, kdo prohrál“. V „boji o Pocheho“ byl poražen, navíc to celé zavání nepěkným podrazem z jeho strany (vůči vlastní partaji).

V této souvislosti je dobré připomenout proklamace Andreje Babiše z doby, kdy vstupoval do politiky. Samozvaný spasitel vedl silné řeči. Na „tradičních“ partajích nenechal nit suchou, sliboval cosi jako „novou politiku“, div ne že revoluci – a výsledek? Nejenže politická kultura není lepší než v „předbabišovské éře“, ale občas se zdá, že nalezla nové dno.

Co říci na adresu sociálních demokratů? Nechoď Jene s pány na led? Možná. Ale vážně.

Buď si vybrali na post šéfa Černínského paláce špatného kandidáta – a pak je to pouze jejich hrubá chyba. Anebo si vybrali kandidáta správného – a pak je ještě větší chybou, že ho nedokázali prosadit.

Jak jim pak mají voliči věřit, že prosadí jiné své priority, když v principiální otázce obsazení postu MZV podlehli tandemu Zeman – Babiš stejně politováníhodným způsobem, jakým podlehli v červnu 1948 komunistům, kteří procesem tzv. sloučení jejich stranu na území republiky zlikvidovali? (Pokračovat mohla pouze v exilu.)

Vypadá to, že nad Lidovým domem se opět stahují mračna. Stále temnější.