Volba prezidenta: Slovo před druhým kolem

Premiér Andrej Babiš doporučil Miloši Zemanovi, aby se zbavil Mynáře a Nejedlého – tak, jako se on musel zbavit Kleslové. Je škoda, že ve své dobře míněné radě zapomněl na tiskového mluvčího Ovčáčka.

Jistě se najdou lidé, kteří namítnou, že zase já jsem v tom výčtu zapomněl na prezidenta samotného. Nezapomněl – Miloš Zeman se nemůže zbavit sám sebe, když se rozhodl znovu kandidovat. To je úkol nás, voličů. Abychom tedy tuto myšlenku dovedli do konce: nechceme-li na Hradě trio Mynář – Nejedlý – Ovčáček, máme jedinou možnost. Nedat hlas Miloši Zemanovi. Totéž platí i pro premiéra, vadí-li mu duo Mynář & Nejedlý.

Není to samozřejmě jediný důvod proč Miloše Zemana nevolit. Tedy pokud jsme přesvědčeni, že v jeho případě má výsledek skóre plusy vs minusy zápornou hodnotu.

Čímž je řečeno, že Miloš Zeman má také kladné body. Za všechny budu jmenovat jeden – vztah k Izraeli. V tom měl vždy můj obdiv a uznání. O to víc mě mrzí, že osobnosti s takovýmto úsudkem nemohu s čistým svědomím dát to jediné, co jim dát mohu – svůj hlas v druhém kole volby prezidenta.

Proč? Protože negativa převažují.

Kdosi si dal tu práci s tím, že našel ve vyjádřeních Miloše Zemana rozpory. Na to by ale prezident bezpochyby  odpověděl, že názory nemění jenom idiot. Argument, na který je nesnadné smysluplně reagovat. Je to stejně obtížné, jako když někdo napíše v diskusi pod tímto článkem, že jsem blbec. Jak s tím chcete smysluplně pracovat?

Český prezident má víc než jiná hlava státu jinde ve světě morální povinnost ctít pravdu. Nevím kolik nejvyšších představitelů států má ve svém znaku (standartě) slova o pravdě, ale my ano. Pravda vítězí. Je to obrovská výzva, obrovský závazek. Český prezident má totiž jednu povinnost navíc, rozumí se vedle toho, co mu ukládá ústava republiky. Dbát o to, aby z Hradu nevycházely lži.

Kladu si otázku: Dostál Miloš Zeman této povinnosti tak, aby si zasloužil můj hlas? Po mém soudu nikoli. V „kauze Peroutka“ pronesl veřejně dvě nepravdy, čímž symbolicky plivl na prezidentskou standartu. (Není to stejně politováníhodné jako stupidní „trenýrková akce“ skupiny Ztohoven? Podle mého chápání pojmu „pravda“ je.)

Nejde ale pouze o prezidentovo svérazné zacházení s pravdou.

Během návštěvy komunistické Číny v říjnu 2014 poskytl tamní ústřední celostátní televizi CCTV rozhovor, v němž uvedl (podle překladu zveřejněného 31. 10. 2014 na stránkách zpravodajského portálu FORUM24):

• Já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společenský řád.

Tato slova mě vyděsila: od komunistických vládců se chce učit, jak v demokratické České republice stabilizovat společenský řád? To snad nemůže myslet vážně! Nelze nevzpomenout na projev komunistického vůdce Klementa Gottwalda, který v prvorepublikovém parlamentu v prosinci 1929 pravil:

• A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk.

Gottwald vyhrožoval – a za dvacet let na jeho slova došlo. Tenkrát, v devětadvacátém, se jeho slovům někteří možná smáli. Kdo se naplnění hrozby dožil, toho úsměv rychle přešel.

Proto jsem byl Zemanovou formulací v Pekingu šokován. Kdo se jezdí k diktátorům učit, je buď sám potenciální diktátor (Gotttwald v roce 1929), anebo není skutečný demokrat.

Další Zemanovo minus souvisí s hanebným Prohlášením čtyř (nejvyšších ústavních činitelů ČR) z roku 2016, které má charakter jakéhosi vyjádření loajality určeného čínskému komunistickému režimu. Hodonotu tohoto prezidentova minusu nikterak nesnižuje skutečnost, že dokument podepsali i premiér a šéfové obou parlamentních komor. Důvodem této poníženecké aktivity reprezentantů (údajně) suverénního státu byla skutečnost, že se ministr kultury setkal s tibetským duchovním představitelem (dalajlámou), přičemž je nutné dodat, že vládcové ČLR dostávají při každé takové příležitosti hysterický záchvat. Mají zjevně panický strach. Z čeho? Z osamostatnění Tibetu? Zde si dovolím nabídnout čtenářům citát z facebookového profilu Dalajláma – příznivci, kde byla už v roce 2012 vysvětlena dalajlámova podpora koncepce tzv. Střední cesty:

• Tibetský lid neakceptuje současné postavení Tibetu pod Čínskou lidovou republikou. Zároveň neusiluje o nezávislost Tibetu, jež je historickým faktem. Politika Střední cesty spočívá v nalezení střední cesty mezi těmito dvěma statusy a znamená dosažení skutečné autonomie pro všechny Tibeťany, kteří žijí ve třech tradičních provinciích Tibetu v rámci Čínské lidové republiky. Toto se nazývá politika Střední cesty, nezaujatá a umírněná pozice, která chrání životní zájmy všech dotčených stran – pro Tibeťany znamená ochranu a zachování jejich kulturní, náboženské a národní identity, pro Číňany bezpečnost a územní celistvost rodné země; a pro sousední země a třetí strany: mírové hranice a mezinárodní vztahy.

Pokud měla čínská strana problém s přijetím dalajlámy českým ministrem kultury, stačilo jí připomenout výše uvedené a nebylo třeba reagovat „řiťolezeckým“ textem. Plyne z toho velké poučení: až nás zase bude někdo poučovat, že ten či onen proevropsky orientovaný politik je „kývač“ a propagátor „bruselského podpantoflismu“, pak bude dobré připomenout, že jediný dokument, který ochotně podepsali nejvyšší představitelé naší země, se týká „podpantoflismu pekingského“. Ve světle tohoto prohlášení, a jde více o jeho ducha než o literu a též o kontext celé věci, znějí všechny řeči o tom, že podřizováním se Bruselu ztrácíme vlastní suverenitu víc než podivně. Tak dlouho jsme se bránili, aby nás EU nepřipravila o "panenství suverenity", až jsme dobrovolně vlezli do pelechu čínskému drakovi a nechali se znásilnit (řečeno v nadsázce). 

A pak tu máme velice ožehavé téma – Zemanův příklon k alkoholu. Ač nejsem přímo abstinent, mám dnes a denně na mysli výrok moudrého Senecy:

• Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství.

Je to samozřejmě krutá pravda. A měl by to být varující maják, výstraha pro každého z nás. A co když má nadstandardně kladný vztah k alkoholu hlava státu? Odpověď nechám na každém z vás.

Závěrem dva citáty dvou lidí, jejichž úsudku si velice vážím. Jde o osobnosti, které Miloše Zemana osobně poznaly – a takto se vyjádřily:

• Daniel Kroupa (FORUM24, 14. prosince 2015): Ano, na konci 90. let a v novém tisíciletí už je Miloš Zeman úplně jiná osobnost, než kterou já jsem poznal v roce 1990, když přišel do Občanského fóra. Byl to milý člověk, který neurážel své okolí a řešil věci s nadhledem. Po roce 2000 to už byl člověk, který dopoledne trpěl abstinenčními příznaky. Teprve po příslušném množství alkoholu byl schopen jednání. Dopoledne se s ním vůbec nedalo mluvit. Musím dodat, že to byl také důvod, proč jsem se s ním přestal stýkat a od té doby už ho nepovažuji za svého přítele. Nestalo se nic, co by mě proti němu nějak naladilo, prostě konstatuji, že je to jiný člověk, než kterého jsem znal, je to člověk, se kterým nestojím o to být ve stejné místnosti.
• Petr Pithart (FORUM24, 21. ledna 2018): Znám jeho lidské špatné vlastnosti a věděl jsem o nich dávno. Teď nemluvím o tom, že chlastá a to při neuvěřitelných příležitostech, při vrcholných státních jednáních, to se ani nevyneslo ven, protože to byla hanba. O jeho myšlenkových úletech nevím. Já jsem před tou volbou varoval. Soustředil jsem se na to, protože všichni si myslí, že hlavní motiv v politice je touha po moci, ale je tady ještě jeden skoro silnější motiv a to je pomsta. Viděl jsem to na Mečiarovi. Co to dělá, když se člověk rozhodne, že se začne mstít. Zeman to v sobě měl a vůbec to nepopíral, když si tenkrát sestavil 24 karet těch, kteří pro něj nehlasovali.

Také z těchto důvodů nemohu v druhém kole prezidentské volby dát hlas Miloši Zemanovi.

•

... 27. říjen 2014. Prezident Zeman během rozhovoru vysílaném televizí CCTV. I s legendárním Krtečkem. (Zdroj: YouTube)