Jsou známa slova TGM ze 14. prosince 1935. „Prezidentský úřad je těžký a odpovědný a vyžaduje proto plné síly. Vidím, že již nestačím, a proto se ho vzdávám.“ Objevila se na internetu v těchto dnech. Souvislost je zřejmá.
Na Twitteru Jiřího Ovčáčka jsem si prohlížel tři snímky prezidenta Zemana pořízené u přenosné volební urny. Díval jsem se na ně dlouho. A čím déle jsem si je prohlížel, tím víc mi bylo smutno.
Ačkoli nepatřím do tábora nekritických obdivovatelů Miloše Zemana a mnohokrát jsem vůči němu vyjádřil výhrady, tentokrát mi ho bylo líto. Lidsky a hodně.
Musela dehonestace toho, co nazýváme jedním slovem „Hrad“, a na níž má nemalý podíl právě Jiří Ovčáček svým vyjadřováním na Twitteru, dojít až sem?
K těm fotografiím jsem se dostal (v pátek 8. října) až pozdě večer, předtím jsem plnil řadu povinností a teprve kolem 20. hodiny jsme byli s manželkou volit. Ačkoli jsme za sebou měli z několika důvodů náročný den, a bylo tedy nad čím přemítat, moje mysl před usnutím zaletěla do Lán.
Přiznám se: jako věřící člověk, byť církevně neorganizovaný, jsem si za Miloše Zemana pomodlil. Prosil jsem o moudrost.
Proč? Navzdory tomu, jaké informace sdělovalo veřejnosti prezidentovo okolí, jsem nabyl dojmu, že Miloš Zeman je vážně nemocný. Což je v současné době, kdy je před ním jeden z klíčových úkolů jeho funkčního období, věc nanejvýš neblahá.
Nemohl jsem nevzpomenout na Edvarda Beneše. Traduje se, že v historických dnech února 1948, kdy byla v sázce už tak okleštěná svoboda, netěšil se prezident Beneš nejlepšímu zdraví, ba právě naopak. Ačkoli jsem dalek toho, abych vinil pouze Edvarda Beneše z umožnění nástupu totality, existuje vážné podezření, že nedobrý zdravotní stav mohl ovlivnit jeho úsudek a politické rozhodování. Následky byly pro národy Československa fatální.
Nechci srovnávat nesrovnatelné – únor 1948 a říjen 2021. Jen jsem cítil potřebu připomenout jeden pozoruhodný moment z našich moderních dějin. S obecným dovětkem, že je bezpochyby lepší, když je prezident fyzicky i duševně fit – zejména v důležitých momentech služby vlasti, kterou na svá bedra z vůle lidu vzal.
