Teroristé rozumí pouze síle

Otřesný teroristický čin na severu Sinaje, k němuž došlo v pátek 24/11, nepřestává strašit v myšlení mnoho z nás. Jako noční můra. Sám přemítám o dění na Sinaji už dlouhý čas. Vlastně od doby, kdy jsem tam přestal jezdit.

Tedy do podzimu 2011. Pak mé cesty vedly výlučně na africkou stranu Egypta.

Některé myšlenky jsem si netroufal zveřejnit, prostě proto, že boj proti terorismu je příliš vážná věc, a v horách a písku sinajské pouště příliš složitá na to, abych si snažení egyptských bezpečnostních sil dovolil z klidu svého PC desku kritizovat. Jsem přesvědčen, že Egypt vyvíjí v tomto směru značné úsilí, otázka ovšem je, zda by se nedalo dělat víc.

K mému nemalému překvapení vyšel den po útoku v Bir Al Abdu pozoruhodný článek na serveru Times of Israel. Jeho autorem je publicista a politický analytik Avi Issacharoff. Svůj příspěvek opatřil titulkem z kategorie „bez servítků“: Mosque attack is a testament to Egypt’s impotence in Sinai (Útok na mešitu je důkazem egyptské nemohoucnosti na Sinaji).

Pro mě nejzajímavější je závěr Issacharoffova pojednání, v němž jsou uvedeny tyto postřehy:

V bezprostředním reakci na páteční útok oznámil egyptský prezident Sisi masivní vojenský útok proti pachatelům. O hodinu později přišly zprávy o leteckých útocích proti teroristickým cílům a desítkách mrtvých mezi povstalci. Autor se logicky ptá, co bránilo Egyptu podniknout takovéto zásahy před atakem na mešitu a proč předchozí operace proti militantům nepřinesly kýžený efekt.

Je to jedna z věcí, která už dlouhé měsíce zajímá také mě. Sleduji situaci na Sinaji velice pozorně, každodenně, a byl jsem vždy poněkud udiven, že když Egypt hlásil úspěchy v boji proti teroristům, obvykle šlo o jednotky, nanejvýš dvě desítky eliminovaných zločinců. Nikdy jsem nechtěl situaci zlehčovat, ale jako červík v hlavě mě znepokojovala cimrmanovská otázka: Není to trochu málo, Abdale Fattáhu?

Souběžně s tím jsem nemohl nemyslet na izraelské protiteroristické operace zaměřené na strůjce teroru v Pásmu Gazy a v Předjordánsku. Výsledek nebude nikdy stoprocentní, ale jedno je nezpochybnitelné: Izrael je ve svém úsilí úspěšný. Proč ne Egypt na Sinaji?

Avi Issacharoff klepl hřebíček na hlavičku, když otevřeně napsal, že Egypt se dlouho vyhýbal rozsáhlé akci ve stylu izraelské protiteroristické operace Defensive Shiled v Předjordánsku z roku 2002 (která zásadním způsobem snížila počet sebevražedných teroristických útoků proti izraelským cílům). V odpovědi, proč tomu tak dosud bylo, autor píše: Možná by cena za takovou operaci byla příliš vysoká (the cost of such a campaign would be prohibitive), nebo, pokud se teror omezoval více méně na severovýchodní Sinaj (jako že ano), Káhira problému nevěnovala takovou pozornost.

Ať tak či onak, varující je poslední odstavec Issacharoffovy analýzy, v níž praví, že nakonec ti stejní teroristé, kteří zdecimovali městečko Bir Al Abd, se zaměří na turisty na slunečném pobřeží Rudého moře a posléze v samotné Káhiře. Rozumím této děsivé předpovědi podmíněně: pokud Egypt nevystoupí proti teroru stejně razantně jako jeho východní soused.

Já dodávám nad rámec citovaného článku: Izrael byl za své protiteroristické kampaně masivně kritizován ze všech světových stran – ale byl úspěšný. Počet teroristických útoků se snížil, stejně jako množství raketových útoků vedených z Pásma Gazy. Naproti tomu Sinaj nabízí spíše opačný dojem - a páteční masakr je toho nejděsivějším důkazem.

Málo platné – teroristé rozumějí pouze tvrdé síle bez kompromisů. Stejně jako jedinou možnou odpovědí na nacistický apetit natrvalo ovládnout svět byla síla Spojenců.

•

... Avi Issacharoff (Zdroj: Web American Program Bureau)