Když jsem si dnes prohlížel desítky a desítky fotografií z letošního šachového MS žen, nemohl jsem přehlédnout jednu půvabnou brunetu, která se často objevovala u soutěžního stolu. Zpočátku s šátkem, později bez něj.
Právě o ten šátek jde. Nejprve si ale představme onu dámu. Jmenuje se Šohreh Bayatová, pochází z Íránu a je jednou z mála špičkových ženských šachových rozhodčích a jedinou z asijského kontinentu. Na zmíněném šampionátu, který se konal v lednu 2020 nejprve v Šanghaji a pak ve Vladivostoku, to byla ona, kdo rozhodoval utkání mezi obhájkyní titulu a její vyzývatelkou.
Neboli mezi Ťü Wen-ťün (angl. přepis Ju Wenjun) z ČLR a Alexandrou Gorjačkinou z Ruska. (Číňanka nakonec obhájila. Po vyrovnaném souboji 6:6 zvítězila až v tie-breaku 2,5:1,5 bodu.)
Zatímco celý svět zajímaly šachové výkony a um špičkových hráček planety, činovníci íránského režimu se zaměřili na něco jiného. Zda hlavní rozhodčí řádně nosí šátek neboli hidžáb. Bayatová ho zprvu měla, jak je patrné například z jejího projevu na zahajovacím ceremoniálu v Šanghaji (FOTO ZDE), pak ale polevila, neboť jí tato povinnost víc a víc takříkajíc lezla krkem. A právě to, že jednou měla hidžáb nikoli na hlavě, ale na krku, způsobilo zásadní změnu v jejím životě.
Toto nedodržení islámského dress-code neuniklo fanatickým úřadům v její zemi. Portál Times of Israel, který cituje britský The Telegraph, uvádí, že když se po zápase vrátila do hotelového pokoje, dostala na mobil zprávy od zainteresovaných lidí, které ji varovaly, aby se po skončení turnaje do Íránu nevracela, protože bude zatčena. Další den byla odstraněna její fotografie ze stráněk Íránské šachové federace. „Bylo to, jako bych neexistovala,“ dodala k tomu Bayatová.
Dlužno dodat, že íránské úřady po ní chtěly, aby se za to, že neměla hidžáb na hlavě omluvila, což odmítla. Povinné zahalování totiž považuje za projev mysogynismu (mužské nenávisti vůči ženám) – a nyní našla odvahu se podle toho zachovat.
Zde také uveďme, že Bayatová (*1987) se v dětství stala národní šampionkou v kategorii do 12 let a později působila jako generální tajemnice Íránské šachové federace.
Po tomto prvotním incidentu se rozhodla, že šátek nosit nebude (FOTO ZDE), ovšem kromě tohoto relativně snadného rozhodnutí ji čekalo ještě jedno podstatně těžší. Nešlo jen o to, že se nevrátí do Íránu, kde by ji čekala šikana, pronásledování a zřejmě i vězení, ale také o to, že tam žije její manžel a rodina. Přesto nemohla jinak: z šampionátu odletěla do Británie, kde požádala o politický azyl. Jeho vyřízení se, žel, protahuje, také kvůli koronaviru, a nezbývá než doufat, že bude brzy zdárně vyřešeno. Až se tak stane, může Bayatová pokračovat v práci mezinárodní rozhodčí, neboť federace FIDE s tím vylovila souhlas.
Její životní osud má ale ještě jednu dimenzi, která nebyla dosud známá. Přesněji, musela být v Íránu tajena.
Šohrehina babička byla totiž Židovka, která přišla do Íránu z Ázerbájdžánu během druhé světové války. To bylo nutné před činovníky režimu skrýt, protože jinak by se nikdy nemohla stát generální tajemnicí šachové federace.
Přiznává: "Celý můj život byl založen na tom, že jsem společnosti předváděla falešný obraz sebe sama, protože chtěli, abych byla obrazem věřící muslimské ženy, což nejsem."
Nyní žije poblíž Londýna – a poprvé mohla svobodně oslavit nedávný židovský svátek Roš hašana - Nový rok. Se vším, co k tomu patří.
Případ Šohreh Bayatové, ve světě respektované osobnosti ve svém oboru, je další ilustrací toho, jak zvrácený je íránský alláhokratický režim. Špičková šachová rozhodčí je další obětí této zvrácenosti potlačující lidskou svobodu.
Šohreh Bayatová v Šanghaji. Že jí to bez šátku sluší, není sebemenších pochyb. Íránští duchovní mocipáni, které nevidíme bez turbanu, zapomínají na to, že ke komplexní ženské kráse patří také patřičně upravené vlasy./FOTO ZDE
