Hodně se mluví o Bidenovi, méně o Kamale Harrisové, kandidátce na úřad US viceprezidentky. 28. října poskytla rozhovor serveru The Arab American News. Hovořila i o konfliktu mezi Izraelem a palestinskými Araby.
Uvedla, že ona a Joe (Biden) věří v důležitost a hodnotu každého Palestince a každého Izraelce. Budou pracovat pro to, aby Palestinci a Izraelci požívali stejné míry svobody, bezpečnosti, prosperity a demokracie.
A pokračovala: "Zavázali jsme se k dvoustátnímu řešení a postavíme se proti všem jednostranným krokům, které tento cíl podkopávají. Budeme také proti anexi a expanzi osad. Podnikneme okamžité kroky k obnovení hospodářské a humanitární pomoci palestinskému lidu, řešení trvající humanitární krize v Gaze, znovuotevření amerického konzulátu ve východním Jeruzalémě a znovuotevření mise Palestinské osvobozenecké organizace PLO ve Washingtonu."
O míru demokracie (stejně tak svobody a prosperity) v Izraeli nemusí mít Harrisová obavy. Zato na druhé straně ano. Zatímco v Izraeli se pořádají svobodné volby kdykoli si to politická situace vyžádá (v nadsázce lze říci, že těch do Knesetu mají víc než je zdrávo), v arabské Autonomii vidíme něco jiného. Do nebe volající demokratický deficit.
Připomeňme:
Volby předsedy Palestinskoarabské autonomie se naposledy konaly v roce 2005. Tehdy zvítězil Mahmúd Abbás (strana Fatah), který je ve funkci dosud.
Poslední volby do zákonodárného sněmu Autonomie (Palestinské legislativní rady) se konaly v roce 2006.
Pouze komunální volby byli palestinští Arabové schopni relativně nedávno uspořádat. Konaly se v květnu 2017, ovšem vzhledem ke konfliktním vztahům mezi Fatahem a Hamasem proběhly pouze na tzv. Západním břehu, nikoli v Pásmu Gazy.
A přinesly jeden neuvěřitelný skandál. V Hebronu, který je součástí Palestinskoarabské autonomie, byl lídrem kandidátky Fatahu jistý Tayseer Abu Sneineh. Po volbách byl zvolen starostou města.
To bylo šokující. A současně posloužilo jako důkaz, že Abbásův Fatah i nadále podporuje terorismus.
Novopečený starosta se totiž v květnu 1980 zúčastnil teroristického útoku, který Fatah zorganizoval v Hebronu. Při něm bylo zavražděno šest lidí: tři Izraelci, dva Američané a jeden Kanaďan. Abu Sneineh byl dopaden a izraelskou justicí odsouzen na doživotí.
Později byl ovšem v rámci výměny vězňů propuštěn – a v roce 2017 skončil na postu starosty. Pokud by někdo pochyboval o tom, že Abbás, šéf Fatahu a Autonomie, nechová sympatie k terorismu, tady má důkaz o opaku.
Kamala Harrisová hovoří o stejné míře bezpečnosti pro obě strany. Pokud by to myslela vážně, musela by v interview pro zmíněný server ztratit slovo o terorismu, ať už otevřeném na straně vládců v Pásmu Gazy (Hamas), nebo špatně skrývaném na straně Fatahu. A také o jiných hrozbách – ze strany Íránu a jeho prodloužené ruky Hizballáhu a tak podobně.
Nic z toho jsme ovšem v rozhovoru nečetli. Naopak: svým vyjádřením se jasně postavila proti některým aspektům politiky Izraele a deklarovala podporu palestinským Arabům a PLO, aniž by na jejich adresu vznesla jediný požadavek. Vytváří tak dojem, co si opravdu myslí: že překážkou míru není chování arabské strany konfliktu, ale politika Izraele. A to je přesně ten druh uvažování, který na Západě převažuje desítky let a který nic pozitivního nepřinesl.
Mír mezi Izraelce a palestinské Araby, a stejně tak mezi Izrael a arabské státy v regionu, může přinést pouze nové myšlení, jakého jsme svědky v poslední době. U Trumpa a lídrů některých arabských států.
Vítězství dua Biden-Harrisová by mohlo být neblahé v jednom zásadním ohledu: americká politika by se samozřejmě nestala protiizraelskou, to si opravdu nemyslím, ale nová administrativa by se snažila pracovat pro mír podle starých vzorců. A to je problém.
Jde totiž o vzorce, které se neosvědčily.
Neboť mír do regionu zatím přineslo jedno jediné. Odvaha arabských vůdců změnit smýšlení o Izraeli. Tak jako kdysi v případě Sadata, později Husajna, dnes vládců Emirátů, Bahrajnu a naposledy Súdánu. To a nic jiného je reálná cesta k mírovému narovnání.
