• Dost bylo Pussy Riot, chtělo by se říci – a nepsat už o nich. Jenomže ony mladé ženy se jako téma do veřejného prostoru stále vracejí. Tak třeba v pátek (21/11) prostřednictvím televizního Hyde Parku.
Hostem byl přední zemanovec, agrární expert a senátor Jan Veleba. Působil dojmem, že jeho životním krédem je heslo, jež měli ve své době na opasku členové organizace Pionýr: Vždy připraven.
Neboť do studia přinesl fotografie mající dokázat, že Pussy Riot jsou pornografická skupina. Když ho ale moderátor Klepetko vyzval, aby je ukázal, odmítl s tím, že tak učiní až poté, co zhasnou kamery. Možná tím ušetřil Českou televizi od dalšího upozornění na porušení zákona (neboť bylo před 22. hodinou) ze strany Rady pro rozhlasové a TV vysílání, na druhou stranu ale ochudil diváky o zásadní argument.
Nebylo by totiž od věci nechat si vysvětlit, jakými snímky chce pan senátor doložit své (a prezidentovo) tvrzení, že Pussy Riot jsou pornografická skupina. Zklamáním by bylo, kdyby se o pornografickém charakteru Pussy Riot snažil přesvědčit tím, že by nabídl obrázky z performance v Národním biologickém muzeu v Moskvě z roku 2008 (souběžná soulož více heterosexuálních párů), neboť tehdy se jednalo o akci uskupení Vojna, nikoli Pussy Riot, která v té době ještě neexistovala. Skutečnost, že se této akce zúčastnila jedna či více členek později založené skupiny Pussy Riot na tom nic nemění – a nemůže být použita jako argument proti skupině jako takové, pakliže se nám nelíbí její projevy (např. punková modlitba v Chrámu Krista Spasitele). Stejným zklamáním by bylo, kdyby argumentem na podporu tvrzení o pornografickém charakteru Pussy Riot měla být akce „kuře ve vagině“, neboť i ta patří do repertoáru formace Vojna.
Kdybych měl použít příměr blogera iDNES Jiřího Hermánka, kterým oponoval v článku „M. Zeman má pravdu jak s Pussy Riot, tak s M. Šmídem“ (17/11) mé obhajobě Pussy Riot (v příspěvku z 16/11 „Pane prezidente, poslechněte si to interview“), pak bych musel uvést, že usvědčovat vojáky bývalé východoněmecké armády z vražedného jednání nelze tak, že použiji snímky ze zabíjení civilistů příslušníky SS za války – byť by se mezi nimi našel někdo, kdo sloužil v obou ozbrojených sborech. Takovýto účelový způsob argumentace se nyní používá vůči zmíněné skupině, a to i z nejvyššího místa české politiky (a z mnoha pater pod ním). Považuji za nutné na to opět upozornit.
Kolega Hermánek postavil tehdy svoji oponenturu vůči mé argumentaci nastíněné výše (že nelze Pussy Riot hodnotit dle činů Vojny) na klasickém sloganu spolu chyceni, spolu pověšeni. Věc má ale háček. Princip tohoto sloganu nebyl uplatněn v případě Pussy Riot, když se dostaly do soukolí ruské justiční mašinerie po vystoupení v Chrámu Krista Spasitele. Připomeňme: punkovou modlitbu zpívalo 21. února 2012 v chrámu pět členek kapely. Stíhány byly tři, přičemž dvě odsoudili na tvrdo (Aljochinová, Tolokonnikovová), zatímco Samucevičová „vyfasovala“ pouze podmínku. Tedy žádné spolu chyceny, spolu poslány za katr.
Rozruch kolem Pussy Riot má ještě jeden aspekt. Netýká se Ruska a tamního postkomunistického režimu, ale pokrytectví kolem nás. Kde kdo se dnes pohoršuje nad tím, že aktivisté s aktivistkami Vojny během happeningu v muzeu souložili. Z pohledu vztahu soudobé společnosti k výrazovým prostředkům, v nichž klíčový význam má lidská nahota, je to pohoršení více než falešné. Neboť nahota je všeobecně vnímána pozitivně, zejména když se nejedná o samoúčelné obnažení, ale je-li tím sledován vyšší cíl – například podpora boje proti rakovině. Nejnovějším příkladem z mnoha jsou akty sportovců Gabriely Soukalové a jejího partnera Petra Koukala. Podíváme-li se na ony snímky (a bezpočet podobných), nevyhneme se otázce. Proč je zapotřebí bojovat za tu či onu dobrou myšlenku právě nahotou? Odpověď není tak složitá. Nahota víc než co jiného garantuje zájem. Nahá Gabriela s Petrem s dráždivě umístěnými dlaněmi (viz obr.) je mnohem silnějším magnetem, než kdyby se oba nechali vyfotit ve sportovním – ona s biatlonovou malorážkou mířící na míček s husími brky umístěný na jeho hlavě (ve stylu Viléma Tella).
Budeme-li akceptovat nahotu jako prostředek boje proti rakovině, pak by nedávalo smysl, kdybychom současně odmítali zmíněnou perfomanci Vojny v muzeu. Ta je totiž v principu logičtější než nahota dvojice Soukalová-Koukal ve vztahu k rakovině (to, že oba s ní mají nějakou zkušenost neznamená, že se musejí obnažovat). Kopulaci dvojic Vojny musíme zařadit do správného kontextu – proč se vše konalo právě v biologickém muzeu, proč měla název takový jaký měla a proč byl zvolen termín těsně před prezidentskými volbami 2008, po nichž se „následníkem trůnu“ stal Medveděv, dosavadní premiér, jehož na tomto postu vystřídal dosavadní prezident Putin, aby se za čtyři roky zase vystřídali.
Otázka na závěr: Není ve svých důsledcích to, proti čemu Vojna a Pussy Riot protestovaly horší než samotná forma protestu?
