Šokováni nebyli pouze obhájci

• Šokován jsem byl i já. To když jsem si přečetl, že ministerstvo paní Válkové připravuje změnu pravidel, pokud jde o intimní prohlídky osob vazebně stíhaných.

Ano, jde o vstupní tělesné prohlídky osob přijímaných do výkonu vazby. Nemám (doufám, že nikoli zatím) s touto záležitostí osobní zkušenost, nicméně představuji si onu proceduru asi takto: jsem nucen se zcela obnažit a předklonit tak, aby dozorce, opakuji dozorce, přesněji dozorci, prý musí být dva, mohli zkontrolovat můj konečník, zda v něm nepašuju zakázané věci.

Ekvivalentně ženy jsou kontrolovány dozorkyněmi – a zde si nejsem jist, dámy prominou, zda jde pouze o konečník, neboť i v pochvě by se dalo ledacos zakázaného ukrýt.

Takto byly kontroly praktikovány dosud. Nyní ministerstvo spravedlnosti v čele s paní Válkovou navrhuje zásadní změnu. Alespoň podle článků zveřejněných v minulých dnech na stránkách internetového deníku Echo24. Jelikož takříkajíc „nejsou lidi“ , mělo by tomu být napříště tak, že by muže mohly kontrolovat také ženy (v kombinaci dozorce + dozorkyně) a naopak – ženy by se musely obnažit a nechat si intimní partie kontrolovat v přítomnosti mužů.

Je-li to pravda, pak nestačí pouze vydat negativní veřejné stanovisko, jak to na svých stránkách udělala 15/8 Unie obhájců ČR, za což zaslouží uznání; ba nestačí ani na internetu či jinde pouze protestovat. Záměr, je-li myšlen vážně, vyžaduje něco víc: vyzvat ministryni Helenu Válkovou, aby jako osoba politicky zodpovědná odstoupila. Neboť „její“ návrh hrubým způsobem ponižuje lidskou důstojnost.

Je šokující, že paní Válková, takto vysokoškolská profesorka a doktorka práv (!), nevnímá neslučitelnost onoho kontroverzního návrhu s pojmem lidská důstojnost a je schopna kvůli personálním problémům ve vězeňství tuto důstojnost neakceptovatelným způsobem degradovat. Nota bene jako vrcholná představitelka instituce, která má být naopak jistým garantem respektování lidské důstojnosti ve vězeňské sféře, což vychází ze samé podstaty charakteru ČR jako státu právního, demokratického a civilizovaného.

Je to v principu stejné, jako kdyby policejní akci typu „Kryštof“ zaměřenou na řidiče pod vlivem alkoholu prováděli podnapilí strážci zákona.

Každý člověk, včetně vazebně stíhaných, má právo na to, aby jeho intimita byla respektována. Odhalování intimních partií podléhá i v západním světě jistým pravidlům (např. na veřejnosti není beztrestné) a obecně platí, že jejich odhalování (tam, kde to není trestné) musí být založeno na dobrovolnosti toho, kdo se má odhalovat (modelka při focení aktů apod.) Jistě existují zcela výjimečné situace, kdy lze obnažení před jinými osobami akceptovat (lékařské, záchranářské a podobné důvody), rozhodně ale mezi ně nesmí patřit nedostatek personálu jenoho pohlaví ve Vězeňské službě. To si musí stát, který na sebe vzal roli žalobce, soudce i organizátora výkonu trestu vyřešit jinak než tím nejhorším možným způsobem – ponižováním lidské důstojnosti.

Už jenom představa, že muži budou přítomni intimní osobní prohlídce žen přivezených do vazební věznice (a naopak) je horší než zlý sen. Představuje pošlapání i toho posledního zbytku étosu sametové revoluce, který po čtvrtstoletí budování (žel postkomunistické) demokracie ve společnosti ještě zbyl.