- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Proč tedy sloup na Staroměstském náměstí problém představuje? Míněn je ten stržený, o jehož obnovu někteří usilují. Jiní jsou proti – k nim patřím i já.
Jako potomek těch, kteří kvůli náboženské nesvobodě odešli v pobělohorském období (přesněji v jeho „povestfálské éře“) z vlasti nemohu jinak.
Zpět k výše uvedené otázce: proč sloup představuje problém?
Představme si, že by někde v českém pohraničí stál památník oslavující připojení Sudet k nacistickému Německu. Na něm by byli uměleckou formou vyobrazeni triumfující Němci nad poraženými Čechy. Na provedení nezáleží – klíčová je ta symbolika. Tento památník by byl v květnu 1945 stržen – a po listopadu 1989 by se někdo pokoušel o jeho obnovu. Hovořil by přitom o toleranci a česko-německém usmíření. Že to nedává žádný smysl? Že to Čechy, přinejmenším potomky těch, kdo byli nuceni se po Mnichovu 1938 ze Sudet vystěhovat, uráží? Samozřejmě! Nevěřím tomu, že obnovit takovýto památník – znovu připomínám: s vyobrazením triumfujících Němců nad (v té době poraženými a zrazenými) Čechy.
Podobně se to má i kontroverzním „mariánským“ (teď už tam uvozovky dát musím) sloupem, o jehož obnovu sochař Váňa a další usilují. Nejde totiž o „klasický“ mariánský sloup – o pouhý projev mariánské úcty (která sama o sobě je z duchovního hlediska zcela v rozporu s učením Ježíše Krista a apoštolů, ale to teď nechme stranou). Naopak: jedná se o dobový politický symbol – o oslavu katolicismu nad protestantismem v českých zemích.
Proč si to myslím?
Na webu historické společnosti Veritas, která se zabývá aktualizací odkazu české reformace, najdeme text petice z roku 2001 proti obnovení sloupu. Jeho součástí je i popis detailů tohoto sloupu:
Dále je v petici uvedeno:
A konečně:
I kdyby nic jiného, tak výše uvedené argumenty postačí, aby na pokusy o obnovení sloupu bylo kompetentními místy odpovězeno negativně, což se dnes nad ránem (21/6) během politického zasedání zastupitelů pražském magistrátu stalo.
Přijal jsem toto rozhodnutí s úlevou. Pokud by tento politický symbol, byť z dobových důvodů realizovaný v náboženském hávu, byl vztyčen na tak exponovaném místě české metropole, pak bych se já jako potomek těch, kdo byli okolnostmi nuceni odejít z tehdejší katolické totality do svobodnějších poměrů ve Slezsku (a později v Polsku), cítil hluboce uražen a ponížen. O to víc, že sloup by stále nedaleko míst, kde došlo – a teď opět cituji z oné petice z roku 2001:
„Mariánský“ sloup na Staroměstském náměstí by byl něčím jako plivnutím do tváře J. A. Komenskému a ovšem také věřícím všech protestanských denominací pobělohorské doby, kteří byli katolickou vrchností pronásledováni, šikanováni a ponižováni.
To chtějí ti, kdo usilují o obnovení sloupu? Jejich cílem to jistě není, ve skutečnosti ale právě k tomu jejich úsilí směřuje.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...