V pondělí 21. ledna 2019 jsem na svém blogu zveřejnil text „Řecko: Další zklamání“. Paní Katerina Kaltsogianni, Řekyně, jak přiznává, na mě ostře zaútočila. Můj článek je prý „zavádějící a nepravdivý“.
A dále: bylo by prý moc fajn, kdybych napsal pravdu o vstupu Řecka do EU, bylo to prý totiž obráceně. (Ale co vlastně?)
Ba co víc: z mého článku prý čiší nenávist, dokonce se podle názoru autorky jedná o text rasistický. Takové nesmysly, jaké jsem napsal, prý nemůže ani číst.
Jsou okamžiky v životě člověka, kdy se musí bránit; ta chvíle právě nastala.
Paní Katerina mě obviňuje z šíření nepravd a jako argument nabízí článek o Kypru na Aktuálně.cz z 27. března 2013. Seznámil jsem se s jeho obsahem a nenašel nic, co by potvrdilo její přesvědčení, že píšu nesmysly. Jako argument je onen informativní materiál velice slabý a neúplný. Například se vůbec nezmiňuje o puči na ostrově z roku 1974, sponzorovaném tehdejším aténským režimem, který vedl k přechodnému sesazení prezidenta arcibiskupa Makaria III. A byl důvodem pro tureckou invazi na severní Kypr, kterou jsem nikterak nehodnotil. Jen snad: nebýt puče, nebylo by ani invaze, domnívám se.
Dále jen stručně: Nepsal jsem o vstupu Řecka do Evropské unie (resp. EHS - 1981), nýbrž o vstupu této země do eurozóny (2001), čemuž předcházelo … ale nechme hovořit jiné. Zde je citát z webu EurActiv ze dne 16. listopadu 2004:
- Včera současně řecká vláda i Evropská komise potvrdily, že Řecko vstoupilo do eurozóny za pomoci statistických podvodů. Skutečné deficity od roku 1999 vždy překračovaly hranici 3% HDP.
Co k tomu více dodat?
Pokud jde o spor o název Makedonské republiky, paní Katerina píše:
- …hážete sem totální nesmyly, jinak byste věděl, proč řecká vláda a lid nesouhlasí s názvem Makedonie.
Pardon, ale tady už nejde o název „Makedonie“, ale o kompromisní pojmenování státu „Severní Makedonie“, na kterém se dohodli premiéři (!) obou zemí. Do jisté míry rozumím tomu, proč řecká vláda nesouhlasí s názvem Makedonie (ve vztahu k názvu souseda na severu). Právě proto je na stole dohodnutý název Severní Makedonie – a čeho jsme byli v Aténách v neděli 20/1 svědky? Opět se rozbujely nacionalistické vášně.
Čili: Vadila „Makedonie“? Ano. Vadí „Severní Makedonie“? Opět ano! Ptám se: chápou militantní řečtí nacionalisté význam slova kompromis? O tom to celé v této chvíli je, o ničem jiném.
Po nedělních masivních protestech proti dohodnutému kompromisnímu označení „Severní Makedonie“ jsem pocítil velké rozčarování. Doufal jsem, že kompromisem letitý spor skončí. Byl jsem naivní? Nejspíš ano. Protože místo sebereflexe na řecké straně a alespoň elementární míry pokory jsem zástupkyní řeckého národa zde na blogu osočen z nenávisti vůči Řekům, ba téměř z rasismu (?). A to jenom proto, že jsem si dovolil napsat pravdu.
Ostrá reakce paní Kateriny byla ale přece jenom k něčemu dobrá. Dostalo se mi užitečné lekce: pochopil jsem, co všechno se může skrývat za slovním spojením zavilý nacionalismus. A že dohodnout se na čemkoliv s takto smýšlejícími Řeky je mimořádně obtížné.
Nechovám vůči řeckému lidu zášť, nejsem jeho nepřítelem – a rozhodně nebylo smyslem mého předchozího článku vytvořit dojem, že Řekové jsou ti zlí a Turci dobří. Tak zjednodušeně tamní situaci nevnímám. Ovšem někteří Řekové a někteří kyperští Řekové si v minulosti počínali tak, že jejich postoje vygenerovaly na Kypru, na Balkáně a v Evropě problémy. Mám snad před tím zavírat oči jenom proto, že mým ceněným dárkem o loňských Vánocích byla dvanáctihvězdičková metaxa a mám v oblibě řeckou retsinu?
Tak falešnou hru hrát nechci a nebudu.
Mé upřímně míněné poselství Řekům: Přijměte kompromisní název vašeho souseda (Severní Makedonie) a spousta lidí, včetně mě, bude mít o důvod víc si vás vážit.
Je to tak těžké, paní Katerino?
