Ruský prezident vyhrožuje, český mlčí

Pochopil bych, kdyby se prezident ČR nezmínil o tématu č. 1 těchto dnů, krizi ve vztazích ČR - RF, při jmenování nového ministra zemědělství nebo životního prostředí. Ale při jmenování ministra zahraničí?

Taková míra ignorance ze strany nejvyššího představitele země, proti níž tajné služby jiné země provedly brutální teroristický útok je absolutně nepochopitelná. A nepochopitelný je i týdenní oddechový čas, který si Miloš Zeman vybral, pokud jde o jeho veřejné vystoupení k tomuto ataku.

Jaký je důvod tohoto mlčení? Na co čeká? Proč veřejně nepodpořil premiéra a vicepremiéra, nepromluvil k národu? Co to znamená? Jak si to máme vysvětlit? Uvědomuje si, že tím jen nahrává těm, kdo jsou čím dál víc přesvědčeni, že „kope za Rusko“ (a někteří hovoří o vlastizradě)?

Zažívá snad Miloš Zeman krizi loajality? Postavit se proti vládě a tajným službám vlastní země nemůže, postavit se proti Kremlu nechce. (Sorry, ale i tak se dá jeho mlčení interpretovat.)

Podobné dilema zažila v 50. letech izraelská levicová marxisticko-sionistická strana Mapam, když v 50. letech československý komunistický režim zatkl jejího předního představitele Mordechaje Orena; stalo se během jeho zastávky v Praze po návratu z konference Světové odborové federace v NDR. Komunistická justice odsoudila Orena jako „agenta sionismu a imperialismu“ k 15letému vězení. (Propuštěn byl v roce 1956 a v 60. letech plně rehabilitován.)

Zatímco Zeman mlčí, Putin mluví – a vyhrožuje. Ve středu 21/4 v projevu k Federálnímu shromáždění sdělil světu, kdo určuje pravidla a jak:

• Doufám, že nikoho nenapadne překročit takzvanou červenou linii ve vztazích s Ruskem. A kde se budou tyto linie nacházet, to budeme určovat pro každý konkrétní případ zvlášť.

Vzpomněl jsem si - opět – na slova velitele útvaru, kde jsem v 70. letech absolvoval základní vojenskou službu:

• Já když řeknu, že je voják vožralej, tak je vožralej, i kdyby nebyl.

Jinými slovy: já určuji pravidla. Putin řekl v principu totéž: o pravidlech (červené linii) rozhoduje Kreml. V případě vojenské služby v komunistickém režimu se arogantní vyjádření velitele ve vztahu k prostému vojákovi dá „pochopit“ – tak to prostě bylo. V mezinárodních vztazích je ale něco takového nepřijatelné.

V roce 2015 citovala média Putinův výrok, že rozpad Sovětského svazu byla katastrofa, tragédie. Nejde ale jen o toto vyjádření: Putín nezapomněl na „B“. Dělá vše pro to, aby SSSR vzkřísil. Nikoli až tak teritoriálně, zde má možnosti omezené (byť i ty hojně využívá), ale stylem chování. Tomu dominuje velmocenská arogance, jak jsme právě svědky během současné česko-ruské krize.

Když ve středu 21/4 večer oznámil nový ministr zahraničí Jakub Kulhánek požadavek české strany týkající se návratu vyhoštěných diplomatů, bylo jasné, že tato část kauzy Vrbětice se záhy dočká svého pokračování, neb Kreml český požadavek odmítne. Stalo se.

Agentura TASS 21/4 ve 20:03 moskevského času (19:03 SELČ) napsala:

Titulek: Kreml odpověděl na požadavek České republiky vrátit vyhoštěné diplomaty. V článku mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že je neperspektivní mluvit s Ruskem ve stylu požadavků (potažmo ultimát) a samozřejmě připomněl výše zmíněný Putinův projev.

Nicméně: přesto, že bylo odhadnutelné, co se po předložení českého požadavku (předneseného ministrem Kulhánkem) bude dít, je nutné jasně říci: postoj naší vlády a diplomacie v konfliktu s Ruskem si zaslouží naši plnou podporu. Postavit se proti by byl odporný podraz, stejný jaký udělalo Rusko ve vztahu vůči ČR terorem ve Vrběticích.

Nejsem fanda této vlády (volič stran tvořících koalici), ale toto je situace, kdy – navzdory jistému tanci mezi vejci z její strany a 100+1 dílčích výhrad– je nutné ji podpořit. Je to věc principu: buď jsme sebevědomá společnost, anebo (doplňte si každý sám).

Když do této chvíle (21/4 cca 22:00 SELČ) nebyl ochoten říci jasné slovo prezident této země, je na nás, prostých občanech, abychom v rámci svých možností vládu podpořili. Přiznám se: vzhledem k tomu, jak obludný byl zločin ruských agentů ve Vrběticích nemám s touto podporou sebemenší problém.

Na závěr nečekaná sebekritika Jiřího Ovčáčka, kterou zveřejnil na svém Twitteru 21/4 v pozdním odpoledni:

• Patologická sedlina společnosti, před kterou varoval Masaryk, je nebezpečná právě v době krize. Dere se na povrch, nenávidí a vyhrožuje. Společnost je jako káva. Sedlina je na dně. Ve víru krize se sedlina smísí s kávou a znechutí tak celek.

Jen podmět „sedlina“ v druhé větě od konce je pro správné pochopení nutné nahradit souslovím „hradní skvadra“.