Po zahájení ruské agrese proti Ukrajině (24. 2. 2022) mě zajímalo, jaké vyjádření poskytnou veřejnosti dva prezidenti: současný Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus.
Důvod je zřejmý. Řečeno diplomaticky, oba dosud zaujímali nikoli protiruské postoje.
Miloš Zeman příjemně překvapil. Jeho odsouzení agrese je jasné, nedvojsmylné, kategorické. Zaslouží ocenění? Dle mého soudu: ano, ale.
Do onoho „ale“ patří moje poznámka, co všechno se muselo stát, aby se Miloš Zeman vyjádřil tak, jak se vyjádřil. Aby nevyvolával dojem, že „kope za Putina“ (podobně jako Jiří Ovčáček vyvolává obsahem příspěvků na Twitteru mluvčího Hradu dojem, že „kope za papeže“).
Žel, stát se muselo to, z čeho je většina světa zděšena. Teprve poté, co se Putin zachoval jako agresor a vyvolal v Evropě válku, Miloš Zeman pochopil, přiznal svůj omyl a Rusko tvrdě odsoudit.
Je jeho „prozření“ důvěryhodné? Toť otázka. Kdyby totiž nějaký novinář před 24. únorem kritizoval Miloše Zemana za jeho postoj spočívající v odmítnutí možnosti, že Rusko chystá vyvolat válku („Rusové nejsou blázni“ – čti: „Putin není blázen“) a tvrdil by, že Rusko naopak válku chystá, prezident by si ho s chutí „namazal na chleba“. Ostatně není to tak dávno, kdy v souvislosti s válkou proti Ukrajině hovořil Zeman o blamáži amerických tajných služeb (v rozhovoru pro MF DNES).
Dnes mluví jinak. Kdo byl tedy prozíravější? Fiktivní novinář v našem příkladu, nebo prezident, který české žurnalisty řadí mezi nejpitomější tvory na této planetě?
A když už byl zmíněn Ovčáček. Loni 20. dubna na Twitteru napsal: „Hlas pro opozici je hlas pro válku. Pamatujte si to, až půjdete k volbám.“ Tento post mluvčího českého prezidenta (!) nebyl dodnes smysluplně vysvětlen.
Také Václav Klaus vydal na stránkách svého Institutu 24. února aktuální stanovisko. Klíčové jsou první tři věty. Ačkoli VK a spol. v druhé větě říkají, že „napadení suverénní země je neakceptovatelné a je potřeba jej odsoudit“, ve větě úvodní a třetí čteme: „Radikální zvrat, který nastal dnes ráno, nás nejen překvapil, ale i šokoval. Očekávali jsme rozumné chování Ruska, bohužel k němu nedošlo.“
Obávám se, že kdo očekává „rozumné chování Ruska“ připomíná člověka přesvědčeného o tom, že lev je býložravec – a pak je navzdory tomu, co o lvech víme „překvapen a šokován“. Nehledě k tomu, že 24. února ráno nenastal „radikální zvrat“, nýbrž byl realizován další krok Putinova plánu agrese, jehož existenci ruský prezident naznačil v odpovědi jednomu německému novináři 15. ledna. Je s podivem, že analytici Institutu VK k takovému závěru nedošli.
