Raději budu poraženým drahošovcem než vítězným zemanovcem

Nejde jen o to, kdo zvítězil a co on sám představuje, ale také o úsudek a chování lidí stojících na jeho straně. V tomto smyslu byly události, které následovaly po vítězství Miloše Zemana, víc než poučné.

Nelze na ploše jednoho článku psát o všem, zmíním tedy dva postřehy. Spíše dva šoky.

Šok první. Článek Václava Vlka staršího na Neviditelném psu. („MÉDIA: Padla facka, padla na sále“; NP 29/1/2018) Týká se kauzy Rokytka – to je ten muž, který v Zemanově volebním štábu padl jako podťatý na pódium a od jehož excesu se vše ostatní odvíjelo, čímž je myšlena hysterická reakce zemanovců vůči novinářům. A je úplně jedno, že mezi útočníky byli také novináři a že i sám Rokytka je novinář.

Pan Vlk st., kterého jsem dosud považoval za člověka s racionálním úsudkem, došel k závěru, že skupina novinářů se jako smečka hyen pokoušela natočit vážně postiženého staršího pána, který ztrácel vědomí a bylo pravděpodobné, že je jeho život ohrožen. Z dostupných videozáběrů se děj jevil poněkud jinak. Rokytka, zmazaný jak carský důstojník, byl jedním z přítomných zemanovců odvlečen k pódiu a tam padl jako žok, aniž by to celé vyvolalo nějaký zvláštní zájem přítomných oslavovatelů. Netvrdím, že se mu nikdo poté nevěnoval, ale pokud v nějaké společnosti někdo zjevně umírá – a nemá ji stejně zjevně jak z praku -, bývá obvykle v daném prostoru poněkud jiný šrumec. Domnívám se, že i přítomným zemanovcům muselo být jasné, o co tady jde – a o to větší hysterie vůči zástupcům médií, která vyvrcholila slovními a poté fyzickými ataky.

Pan Vlk st. pak v článku znovu opakuje, že k možná umírajícímu staršímu pánovi se pokoušela vedrat skvadra novinářských hyen a Rokytku natáčet. Uvádí, že Rokytka „si jistě dal nějaký alkohol, to je u nás v civilizovaných a křesťanských zemích běžné.“ Dejme tomu. Stejně tak je ale v mediálním světě běžné, že když se někdo na oslavě vítězství hlavy státu přímo v jeho volebním štábu zkáruje pod obraz a pak skácí k zemi jak podťatý topol, že to bude zástupce médií zajímat. Tak to prostě je.

Vlkův slovní majstrštyk ovšem přichází v pasáži, v níž píše, že „na nátlak novinářů pracovník zdravotnického zařízení pak přiznal, že tam byl také alkohol“. Docela by mě zajímalo, jak takový „nátlak“ vypadá a proč by mu měl kompetentní pracovník zdravotnického zařízení (v tomto případě pracovnice, tisková mluvčí ZZS hlavního města Prahy Jana Poštová) vyhovět, nebyla-li by pravda, že Rokytka byl pod vlivem alkoholu. Tedy proč by měla ve svém postavení lhát. („Určitou roli v jeho zdravotním stavu hrál alkohol,“ řekla Poštová diplomaticky.)

Pan Vlk. st. v další části svého textu píše: „Zvolením Zemana vášně ještě stoupají. A bude hůř.“

A bylo aneb Šok druhý.

Ad absurdum to celé dovedl samotný Rokytka, který se sice v sobotu večer podle pana Vlka st. a spol. už už chystal nastoupit na loď Cháronovu k cestě do podsvětí, leč už v neděli 28/1 ohromil každého, kdo se ohromit nechá neuvěřitelným podezřením. Měl být na Zemanově oslavě otráven!

Na stránkách webového Týdeníku Občanské Právo jeho šéfredaktor Milan Rokytka napsal:

• … nemohu vyloučit, že mi někdo vhodil do nápoje ze msty nějaký sofistikovaný jed, po kterém jsem zkolaboval a nebýt zásahu několika kolegů, kteří nebyli hyenističtí a zavolali záchranou službu, nemusel jsem již být živ a vlastizrádné pražské kavárně dále na obtíž.

Co tomu říkáte, Václave Vlku starší? (Rokytkův text je k přečtení níže.)

•

... prazvláštní text, obsahem i formou, Milana Rokytky na webu Týdeník Občanské právo. Datován 28. 1. 2018.