Prezidentem upravená modlitba aneb O smíření i nesmíření

V neděli 27. 9. večer začíná v Izraeli a v celém židovském světě Yom Kipur. Největší svátek judaistického náboženství. Den smíření. Čas pro sebeusebrání, ztišení, modlitbu, zpytování svědomí, pokání, půst.  

O den dříve, v sobotu od večera do půlnoci, zažil Izrael pravý opak. Masivní demonstrace proti premiéru Netanjahuovi. Největší v hlavním městě Jeruzalémě, v Tel Avivu a Cesareji (kde je premiérovo soukromé sídlo). Stovky, tisíce lidí na relativně malém prostoru.

Jak je to možné, když od páteční 14. hodiny místního času platí v celé zemi přísná karanténní uzávěra, která drasticky omezuje hromadné venkovní akce (viz obr. 1), jak demonstrace, tak náboženská setkání, na dvacet osob v jedné skupině (s náležitými rozestupy)? Protože k omezením demonstrací a náboženských shromáždění (modliteb) nestihl parlament přijmou patřičnou legislativu (opozice připravila na 4 tisíce pozměňovacích návrhů – tak má vypadat účinná zdržovací taktika, kdyby se některá zahraniční sněmovna chtěla inspirovat).

... obr. 1/Web listu Jerusalem Post informuje o nových pravidlech shromažďování ve venkovním prostoru po zavedení zpřísněné karantény. 20 osob pro občanská i náboženská shromáždění (netýká se svátku Yom Kipur)

Politici Likud chtěli obejít parlament a vyhlásit nouzové opatření (z logického důvodů: boj proti pandemii), ovšem část velké koalice (Modrobílí: Bojujeme s koronavirem, ne proti demonstracím a modlitbám) se postavila proti. Navíc generální prokurátor Mandelblit upozornil, že něco takového by bylo protiústavní.

Platila tedy „stará pravidla“ pro veřejná shromáždění: policie neřešila počet, ale pouze dodržování roušek a rozestupů, což je ovšem při množství několika tisíc lidí nanejvýš problematické. Docházelo ke konfliktům, Times of Israel psal ještě v sobotu večer o pěti zatčených, rozdávaly se pokuty. Největší demonstrace byla v Jeruzalémě u rezidence předsedy vlády, organizátoři uvádějí číslo až 16 tisíc.

Likud ovšem úsilí o omezení venkovních akci, ať už politických či náboženských, nevzdává a hned v úterý po svátku Yom Kipur hodlá téma v parlamentu znovu otevřít.

Jsme tedy svědky jakési izraelské verze Milionu chvilek pro demokracii. Podobně jako v ČR, i tam se demonstruje proti premiérovi, který nemá dle orgánů činných v trestním řízení čistý štít a spoustu másla na hlavě. Těmi, kdo spoluorganizují protesty nejsou ovšem „Chvilkaři“, ale facebookové Hnutí černé vlajky. Protestních skupin je ovšem víc, podle Times of Israel osm. Chtějí, aby trestně stíhaný premiér odstoupil – a pak snad bude líp. Myslí si, že Netanjahu vede domácí politiku tak, aby vyhovovala jemu a jeho osobním potřebám (např. omezení demonstrací), což on označil jako absurdní.

•  ZÁBĚR Z DEMONSTRAVE PROTI PREMIÉROVI V JERUZALÉMĚ 26. ZÁŘÍ 2020. V POPŘEDÍ AKTIVISTKA HNUTÍ ČERNÁ VLAJKA./ZDE

Názor protestujících vyjádřil jeden z nich takto:

• Koronavirus je nebezpečný, ale diktatura je nebezpečnější. Budeme v souladu s omezeními i nadále demonstrovat. Nevzdáme to.

Zdá se, že klid po svátcích nenastane a izraelská společnost navzdory covidovému prokletí bude i nadále prožívat spíše nesmíření než smíření. Jak už to v životě chodí, svátky pominou, vše se vrátí do starých kolejí a lidé budou čelit novým výzvám dne a reagovat na ně podle svého založení.

Osobně, vzhledem k tom, jak se covid šíří a co prostí lidé proti tomu mohou dělat, považuji shromažďování občanů, i kdyby bylo vedeno sebeušlechtilejšími úmysly, za krajně nezodpovědné, ba odsouzeníhodné. Je to v mých očích hazard. Už proto, že koronavirus je oním největším nebezpečím, neboť dle mého nejhlubšího přesvědčení Izraeli žádná diktatura v pravém významu toho slova nehrozí. Ani netanjahuovská, ani žádná jiná. Vystavovat společnost riziku kvůli chiméře, že Netanjahu chce snad pod pláštíkem boje proti pandemii diktaturu je pošetilost. Ostatně, jako realista si dovolím tvrdit, že o Netanjahuově osudu, pokud jde o jeho trestní kauzy, se nerozhodne (a nesmí rozhodnout) na jeruzalémské Balfourově ulici (rezidence předsedy vlády), ale v síni nezávislé izraelské justice.

SLOVO PREZIDENTA

Jako vždy moudrý izraelský prezident  Reuven Rivlin  nabídl před zahájením Dne smíření společnosti jiné poselství. Ve svátečním proslovu mimo jiné řekl:

Pandemie koronaviru a její oběti mě přiměly přemýšlet o těch, kdo přišli o život, o neviditelném andělu smrti, který dělá svou strašlivou práci, když bere životy v izolovaných pokojích emergency oddělení, aniž by se tam rodiny mohly rozloučit posledními doteky, držet se za ruce, pohladit po tváři.

Řekl, že všem těmto drahým lidem, těm tisícům obětí se rozhodl věnovat modlitbu a zapálit svíci na jejich památku.

Pak uvedl upravenou verzi modlitby Yizkor, která připomíná  zemřelé a je v synagogách pronášena čtyřikrát ročně během důležitých svátků, včetně Dne smíření:

• Nechť Bůh pamatuje a nechť lid Izraele pamatuje na duše těch Izraelců, kteří letos přišli o život kvůli koronaviru. Vzpomeňme na průkopníky a zakladatele, přeživší holocaustu, imigrantské veterány, bojovníky a budovatele, studenty Tóry a ctitele Páně, Židy a Araby, staré i mladé. Všichni byli milovaní, každý někoho z nich znal, všichni měli jména a tváře …

Tolik alespoň úvod prezidentem upravené modlitby v situaci, která nás vede k pokoře – a měla by vést také  k odpovědnosti a úctě k sobě samým i všem bližním okolo nás. Je požehnaný národ, který má takového prezidenta.

PS: V neděli 27. září 18 minut před 10. hodinou SELČ dosáhl v Izraeli počet obětí koronaviru čísla 1441. Všem věnuje autor tohoto článku symbolickou svíci a vzpomínku. A ovšem také těm, kdo zemřeli na tuto metlu naší doby i nás a na celém světě.

(Pixabay)