Šéf Palestinské autonomie Mahmúd Abbás si vysloužil tvrdou kritiku od tamních konkurenčích politických a současně teroristických organizací: Hamasu, PFLP, DFLP a Islámského džihádu.
V jejich vyjádřeních se píše o dýce bodnuté do zad palestinské věci, o destruktivním přístupu palestinského vedení, případně o ohrožení jeho důvěryhodnosti, o ráně pro palestinský konsensus, o poškození úsilí (extrémně antiizraelského) Hnutí BDS a tak podobně.
Na Facebooku dokonce vznikl arabskojazyčný účet nazvaný „Abbás mě nereprezentuje“.
Co tak hrozného Abbás spáchal?
Někteří z nás si možná vzpomenou na pohřeb zavražděného izraelského premiéra Jicchaka Rabina v listopadu 1995. Pozornost vyvolala svojí smuteční řečí tehdy mladá Rabinova vnučka, osmnáctiletá Noa. Jak šel čas, z půvabné teenagerky, jejíž tvář obletěla svět, se stala paní Rothmanová, povoláním spisovatelka a právnička, která letos vstoupila do politické arény. Připojila se k formaci Demokratický Izrael expremiéra Baraka, která před časem vytvořila alianci s levicovou stranou Meretz a Zeleným hnutím – to vše pod názvem Demokratická unie.
A v této roli, jako kandidátka (na 9. místě DU), navštívila spolu se svým manželem a poslancem Knesetu Issawi Frejem (izraelský Arab, 6. místo na kandidátce DU) šéfa Palestinskoarabské autonomie Mahmúda Abbáse. Abbás ji objal (foto ZDE), což některé jeho soukmenovce rozzuřilo stejně jako to, že se s ní vůbec bavil (foto ZDE). Proto stovky rozhořčených reakcí na Facebooku, proto ty nenávistné věty od mluvčích organizací výše zmíněných.
Jak patrno, některým Arabům v autonomii, stejně jako teroristickým organizacím vadí i to, když se Abbás normálně lidsky baví s izraelskými levicovými politiky. Jak jinak ale dosáhnout čehokoli, jakékoli dohody, když ne dialogem? Když je ale dialog chápán jako dýka do zad palestinské věci, co pak?
A co je to vlastně ta palestinská věc? Jak prosté, milý Watsone: likvidace Izraele a ustavení arabského státu na celém území historické Palestiny.
Proto je jakýkoliv kontakt Abbáse s politiky s Izraele, byť levicovými a dokonce arabskými (!), vnímán jako zrada. Je možné v takovéto atmosféře dosáhnout mírového narovnání?
Myslím, že ne – dokud nebude těm, komu vadí Abbásovo setkání s paní Rabinovou Rothmanovou, vystavena světovým společenstvím politická červená karta.
