Slovy klasika (Karla Čapka): „Kdo zradí jednou, zradí vždycky.“ Vztaženo na prezidenta: Pakliže mluvil vulgárně v rozhlase jednou, bude tak mluvit i příště. Čemu se všichni najednou diví?
Svědčí to o jednom: nenaučili jste se Miloše Zemana znát (vy všichni, kdo se divíte). Po všech těch letech a nejrůznějších slovních excesech, bonmotech-nebonmotech, urážkách a otevřených lžích.
Když jsem ve svých textech na některé prezidentovy verbální výstřelky, nesrovnalosti či nepravdy čas od času upozorňoval, byl jsem mnohými plísněn, že nevynechám jedinou příležitost, abych si do něj nekopl. Jsou to nesmyslné výtky. Je-li císař nahý, nelze říkat nic jiného než to, co malé dítě v Andersenově pohádce: že panovník na sobě nic nemá.
Představa, že se prezident poučí ze skandálu, který v roce 2014 způsobil svým „*unda sem, *unda tam“ ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu a napříště se výrazů nehodných hlavy státu vyvaruje, byla vskutku naivní. Nevím, jestli byl Miloš Zeman od oněch Hovorů z Lán někdy později hostem živě přenášené relace v Českém rozhlase – pokud ne, tím hůř. V pondělí 15. října pokračoval tam, kde před čtyřmi lety skončil.
Stejný prezident, stejný moderátor, stejné médium – a stejné lejno v éteru.
Řečeno názvem alba Michala Tučného (tedy pardon): Starýho psa novým kouskům nenaučíš. To bylo ovšem známo i v době, kdy podruhé kandidoval na prezidenta, tak jaképak divení. Ohrnuli jsme nos nad slušným akademikem, tak máme na Hradě přisprostlého plebejce. Sebestředného člověka, který si v předvedené mluvě doslova libuje.
Postavte v duchu vedle sebe Miloše Zemana a TGM – ten rozdíl, to je pravda o nás, o této době.
K příběhu patří i následná reakce hradního mluvčího. Jiří Ovčáček vytáhne na Twitteru (15/10) citát Jaroslava Haška o zbabělcích, kteří se pozastavují nad silným výrazem. A dál? Už nic. Téma je uzavřeno, pár psů zaštěkalo a hradní karavana táhne dál. Kam? Níže a níž. Dno je stále v nedohlednu.
