Je to zpráva dne. Ve středu 29. ledna 2020 o milosti informovala ruská zpravodajská agentura TASS. Začněme titulkem toho skvělého článku.
Titulek na webu TASSu:
V příslušném dekretu prezidenta Ruské federace se píše:
Veden principy humanity nařizuji prominout trest Naamě Issacharové, narozené v roce 1993, odsouzené 11. října 2019 městským soudem v Chimki v Moskevské oblasti a propuštit ji z výkonu zbývající části trestu.
Milost nabývá účinnosti dnem jejího podpisu. Tedy ve středu 29. ledna 2020.
•
Je to okamžik, na který jsme mnozí čekali od okamžiku, kdy jsme se o případu poprvé dozvěděli. Skončila neskutečná noční můra mladé ženy, která se při přestupu z letadla na letadlo v Moskvě ocitla v ruském vězení, kde podle představ ruské justice měla strávit sedm a půl roku.
Jenom proto, že v jejím odbaveném zavazadle (to je v zavazadle, s nímž po odevzdání na přepážce Check In v indickém Novém Dillí nebyla v kontaktu) našly orgány bezpečnosti 9,6 gramu cannabisu. Samotná Naama byla v té době v tranzitním prostoru, který neopustila.
V diskusi pod jedním z řady článků, které jsem tomuto případu věnoval, se objevila poznámka, že bych nyní měl prezidentu Putinovi poděkovat. Z hlediska prosté lidské slušnosti jistě. Tedy: Děkuji.
Současně ale musím dodat, že Naama Issacharová se stala obětí nechutné politicko-justiční hry, ba vydírání. Není tajemstvím, že Naama měla být vyměněna za ruského hackera a kyberpodvodníka Alexeje Burkova, který byl na základě mezinárodního zatykače v Izraeli zadržen a později vydán do USA, které o něj požádaly a kde se ke svým zločinům před několika dny přiznal. Rusko chtělo dostat Burkova domů výměnou za propuštění Naamy. Izraelci ovšem na toto vydírání nepřistoupili.
Tato okolnost znamená, že obrovské nadšení z milosti pro Naamu provází nepříjemná pachuť. Z toho, co silně připomíná zneužívání justice v temných dobách sovětské éry.
Důležité ale je, že Naama zamíří domů, podle všeho v letadle s premiérem Netanjahuem, který se při cestě z USA zastaví u Putina, aby ho informoval o mírové iniciativě Donalda Trumpa.
Za zmínku také stojí jeden moment: obdiv k tomu, jak jakou izraelský stát, jeho nejvyšší představitelé, věnují pozornost a poskytují pomoc svým občanům, kteří se dostnou v zahraničí do nesnází a očividně není jejich případ „košer“ (7,5 roku za 9,6 gramu cannabisu „košer“ rozhodně není).
Schovával jsem si pro tento okamžik číši portského. Po zveřejnění tohoto textu ji naplním a pozvednu na počest Naamy Issacharové. S přípitkem: NAAMO, VÍTEJ NA SVOBODĚ!
•
SLOVO OBHÁJCE
Portál Times of Israel přinesl na blogerské stránce ve středu 29/1 večer článek šéfa skupiny obhájců Naamy. Je jím Vadim Kluvgant z právnické kanceláře Pen and Paper, který v nadpise píše, že radost z propuštění Naamy se mísí se slzami.
Podle Vadima byl trest očividně nespravedlivý, přičemž tuto skutečnost jasně předestřela obhajoba u odvolacího soudu. Jeho výrok byl symbolem nespravedlnosti; celé odvolací stání podle něj charakterizovalo tuto nespravedlnost. Argumenty obhajoby obsahovaly dvacet stran nevyvratitelných nedostatků v obvinění, zatímco odvolací verdikt pouze jednu stránku – bezvýznamné prohlášení – o důvodech zamítnutí návrhů obhajoby. Bez sebemenší snahy poskytnout jakékoli věcné argumenty.
A to je právě ta kapka jedu, kvůli níž se dnešní pochopitelná radost mísí se slzami. Ano, Naama je na na svobodě, píše Vadim, ale její kauza karikaturou justice. Strávila devět a půl měsíce ve vězení, byla označena za drogového delikventa, což bylo naprosto falešné obvinění bez faktického nebo právního základu. Je to fér? Je to zákonné? Je to spravedlivé? Tak se ptá advokát a dodává: Navzdory ujištění prezidenta (Putina – LS) není vše v pořádku.
Závěrem klade Vadim závažné otázky: Proč musel být vyžádán akt milosrdenství na nejvyšší úrovni, tedy prezidentská milost, aby tím bylo zabráněno škodám způsobeným bezcitnými a ignorantskými činy těch, kdo vykonstruovali tento případ případ a fakticky vzali zahraniční dívku jako rukojmí? Proč soud nedstál své jediné a výlučné povinnosti vykonávat spravedlnost a nevzal v úvahu zjevnou absurditu obvinění v kauze Naamy?
A konečně, jako ruský občan a právník, se ptám, uzavírá Vadim, proč musela kvůli tomuto justičnímu omylu tolik utrpět reputace mé země a proč musí vyvolávat strach a pohrdání?
Závažná slova k zamyšlení. Zejména pro ty, kdo uvěřili vlastnímu omylu, že Naama je prachobyčejná feťačka, která dostala co zasloužila.
