Oxford Union (OU) je elitní diskusní klub při stejnojmenné prestižní anglické univerzitě. V minulosti zde vystoupily rozmanité osobnosti blahé i neblahé paměti.
K těm prvním patří, namátkou, Churchill, Reagan, Thatcherová, k těm druhým třeba Arafat nebo Kaddáfí. Nediskutovali zde pouze politici, ale také sportovci (Maradona) nebo hudebníci (Elton John). A rovněž osobnosti těšící se vysoké společenské vážnosti (matka Tereza).
Podíváme-li do programu OU na uplynulý týden, najdeme tam u data 18. ledna 2019 dva hosty. Malajsijského premiéra Mohamada, kterého o tři hodiny později vystřídal irský spisovatel Eion Colfer (obr. 1).
... obr. 1/Zdroj: Web Oxford Union.
Host z Malajsie přicestoval do Spojeného království v době, kdy se jeho země dopustila odporné hanebnosti. Zakázala postiženým reprezentantům Izraele soutěžit na letošním mistrovství světa paraplavců, které se má konat v malajsijském Kuchingu na přelomu července a srpna.
Jak jim to mohla zakázat? Tím, že izraelské výpravě odmítla udělit vstupní víza. Jde o skandální rozhodnutí, neboť je motivováno politicky a má jasný diskriminační charakter. Vedle toho nelze nezmínit ani sportovní aspekt věci: MS v Kuchingu plní roli kvalifikace na tokijskou paralympiádu, která se bude konat od 25. srpna do 6. září 2020. Jinými slovy, o účasti izraelských paraplavců v Japonsku by neměla rozhodnout jejich výkonnost, ale politika malajsijského režimu. Absurdní, nepřijatelné, zvrácené.
Je zřejmé, že této kontroverzi se malajsijský premiér ve svobodné diskusi na akademické půdě v kolébce moderní demokracie nemohl vyhnout. Zde je několik jeho vyjádření, jak o nich informoval portál Times of Israel („Malaysia has ‘right’ to ban Israelis, says PM, rejecting anti-Semitism charge“/19. 1. 2019).
Premiér uvedl:
- Malajsie nemá žádné diplomatické styky s Izraelem a my si nemyslíme, že by mohli (Izraelci) přijít do naší země, když s nimi nemáme žádné vztahy.
Nejde přirozeně o žádné vztahy. Izraelci tam přece nechtějí cestovat pro nic za nic, v rámci nějakých „vztahů“, nýbrž kvůli tomu, že se v Malajsii koná mezinárodní podnik, kterého mají právo se na základě splnění sportovních kritérií zúčastnit. Nebyl to Izrael, kdo určil Malajsii jako pořadatele v MS v paraplavání 2019. Skutečnost, že Malajsie Izrael neuznává a nemá s ním diplomatické styky nemůže být pro tento případ překážkou; vše řešit lze výjimkou. Stačí k tomu jedno jediné: dobrá vůle. Přesně to malajsijské straně chybí.
Dále Mahathir Mohamad:
- Myslíme si, že Izraelci dělají spoustu špatných věcí, ale unikají trestu, protože nikdo si netroufne cokoli proti nim říci.
Pan premiér žije zřejmě na jiné planetě: proti Izraeli se dnes a denně vede široká propagandistická kampaň, každá jeho aktivita, zejména v oblasti vojenské preventivní sebeobrany a protiteroristických operací; zde je Izrael a jeho armáda doslova pod drobnohledem všech, kdo podporují protistranu, a to ze všech stran: od Západu na Východ a od Severu k Jihu, mezinárodní organizace v čele se Spojenými národy nevyjímaje. Samozřejmě že této kampaně se aktivně účastní i Malajsie – a my se nyní z úst jejího premiéra dozvídáme, že nikdo si netroufne proti Izraelcům cokoli říci (nobody dares to say anything against them). Zvláštní.
Pak byl host moderátorem debaty dotázán, zda je fér trestat jednotlivé občany nebo sportovce, když Malajsie může politicky oponovat přímo izraelské vládě (myšleno na mezistátní úrovni). Mahathir Mohamad odpověděl:
- Právě tak není fér nazývat mě antisemitou, oni by měli nazývat antisemity úplně jiné lidi. Nejsem antisemita, všichni Arabové jsou Semité.
Typický příklad dialogu hluchých. Premiér odpovídá na něco úplně jiného, než je tázán. A reaguje samozřejmě demagogicky, neboť argument, že všichni Arabové jsou Semité je v kontextu toho, co znamená termín antisemitismus, zcela irelevantní. Nezodpovězena zůstává otázka, co zmínkou o Arabech chtěl autor výroku říci, když on sám arabské národnosti samozřejmě není. (Poznámka na okraj: Malajsijský premiér „proslul“ v minulosti řadou antisemitských výroků.)
Závěrem ještě jedna premiérova myšlenka:
- Pokud oni (izraelští sportovci – LS) chtějí přijet do naší země, tak máme hranice, které střežíme, aby vstoupili pouze ti, komu to rádi umožníme. Jestliže ale ty, kdo udělali spoustu špatných věcí, považujeme za nevhodné pro návštěvu Malajsie, pak je to naše právo.
Obecně je to jistě pravda. Otázkou zůstává, co tak hrozného spáchali postižení izraelští plavci, že jim malajsijský režim zakázal vstup do země na mistrovství světa. Tedy kromě toho, že reprezentují svoji vlast – Stát Izrael.
Vskutku, seznámit se s myšlením některých muslimských politiků není od věci. Čím více jsme v obraze, tím lépe.
PŘÍLOHA
Dva hlasy z Německa
Hanebné počínání Malajsie nezaznamenali pouze v Izraeli, ale také v Německu. Web Jpost.com informoval v sobotu (19/1) pozdě večer o reakcích dvou německých politických osobností.
Volker Beck, někdejší dlouholetý poslanec Bundestagu a významný představitel zeleného uskupení Bündnis 90/Die Grünen, se obrátil na představitele Berlína v čele se starostou Michaelem Müllerem, aby zrušili účast Malajsie na nadcházejícím světový veletrh cestovního ruchu ITB Berlin, který se má konat od 6. do 10. března. Důvod tohoto radikálního požadavku je skutečnost, že veletrh má každý rok klíčový partnerský stát nebo zemi, která se během akce návštěvníkům prezentuje.
Kdo ze čtenářů navštívil veletrh loni, ví, že partnerem byla spolková země Meklenbursko – Přední Pomořansko. Letos je to Malajsie, což pro Volkera Becka představuje problém – na svém Twitteru napsal, že existence Izraele je německý státní zájem a že v tom případě musí kompetentní lidé na berlínské radnici říci, že Malajsie (která existenci židovského státu odmítá uznat, nehodlá pustit izraelské paraplavce na MS pořádané ve své zemi a nadto její premiér pronáší neakceptovatelné antisemitské výroky - LS) nemůže být parnerem zmíněného turistického veletrhu. Beckův twitterový post je zde:
Bývalá poslankyně Spolkového sněmu za SPD Michaela Engelmaierová na stránkách strany mimo jiné uvedla (obr. 2), že odmítnutí vstupu Izraelcům představuje masivní porušení fair play. Jedinou správnou reakcí je zrušení malajsijského pořadatelství, mezinárodní sportovní federace a MOV musí reagovat, země, které nejsou ochotny zajistit účast všem sportovcům (kteří mají právo na dané akci soutěžit – LS) nemohou hostit žádný mezinárodní podnik
Věřme, že se k těmto hlasům připojí další a že tlak mezinárodního sportovního společenství buď přiměje Malajsii změnit názor, anebo jí bude pořadatelství MS v Kuchingu odejmuto. Pokud se nestane jedno ani druhé, bude to další důkaz o zvrácenosti tohoto světa, slabosti a zbabělosti civilizovaného společenství, popření všech proklamovaných principů a pošlapání ducha fair play.
Přistoupíme-li na to, že o výsledcích v jednotlivých disciplínách bude rozhodovat s požehnáním světových sportovních lídrů nenávistná politika, můžeme rovnou povolit i doping. Když jedno, proč ne druhé.
... obr. 2
