Poslední role J. T.

Vstoupil jsem do dnešního (25/9) rána s těmi největšími obavami. A podvědomě očekával tu nejhorší zprávu. Protože to, co se přihodilo Janu Třískovi na mostě pro Čechy nejkultovnějším, velkou naději nedávalo.

Na to jsem až příliš velký realista.

Připravoval jsem si na PC podklady pro článek na úplně jiné téma, když jsem se v pondělí dopoledne tu zprávu dozvěděl. Ač jsem ji tušil, ohromila mě. Odešel další velký Čech. Nejprve do emigrace, teď na věčnost.

Každý z nás si ho bude pamatovat jiným způsobem. Ztvárnil bezpočet rolí na prknech divadel i ve filmu. Leč v mé paměti, kdykoli se řekne Jan Tříska, zůstane především jeho hlas. Hlas, který zněl éterem, když Svobodná Evropa na konci 80. let vysílala Havlovu esej Slovo o Slovu. Nezapomenutelné, dodnes mi zní kdesi v nitru.

Jan Tříska odešel jako tragický hrdina. I jeho poslední role byla velkolepá, nezapomenutelná. Nedělal politiku, přesto jeho život nesl výraznou politickou stopu: byl jedním z těch, kdo představovali most mezi vlastí a exilem. V nejlepším slova smyslu.

Emigrace či exil – to je nedílná součást českých dějin. On byl nedílnou a nepřehlédnutelnou součástí těchto dějin. A zůstane navždy.

RIP. A díky!